Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Napsáno životem

Vánoční ohlédnutí

4. ledna 2013 v 18:16 | Kerria
Vánoce pro mě začaly setkáním s přáteli z tajči. Sice letos už cvičit nechodím (chybí finance), ale stále mám možnost se účastnit mimořádných setkání. Letos jsme se sešli až těsně před Vánoci - v pátek. Na začátku setkání jsme měli něco jako meditaci. Všichni jsme si stoupli do kroužku, chytili se za ruce a na chvíli se tzv. "zastavili". Potom jsme si dávali nehmotné "dárky" - každý vyslovil jedno slovo, které je pro něj důležité a které by přál i ostatním. Zazněla mnohokrát láska, přátelství, domov... ale i spousta jiných slov. To moje bylo "rodina". Pak už začala zábava. Jako obvykle jsme si udělali velikánskou hostinu, protože každý opět přinesl spoustu dobrot, v množství více než nutném. Poprvé jsem ochutnala suši (japonské tradiční jídlo z rýže a syrových ryb), musím říct, že mi chutnalo. Sama jsem upekla domácí mini-rohlíčky a měla radost, že se během setkání všechny snědly. Jako každý rok se promítaly fotky z akcí uplynulého roku, kterých jsem se tentokrát z různých důvodů nemohla účastnit. Bylo mi tam moc dobře ani se mi nechtělo domů.

Naše smečka - Čivavy

19. listopadu 2012 v 19:26 | Kerria
Ráda bych vám představila naši smečku. Chovu psů se věnujeme už velmi dlouho a za tu dobu prošlo naším domovem několik různých plemen. Začínali jsme s pinči, později k nim přibyli mopsíci, které jsme si velmi oblíbili. Ale mops je poměrně náročné plemeno a s příchodem Honzíka jsme zjistili, že na to nestačíme. Nedalo se nic dělat, ale mopsíci museli z domu. Našli jsme jim nové pánečky a naše domácnost na čas osiřela.

Jak bylo

27. února 2012 v 20:10 | Kerria
Sobotní oslava proběhla v relativním klidu. Víceméně tak, jak jsem očekávala.

Adventní víkend

28. listopadu 2011 v 22:05 | Kerria
Máme za sebou první adventní víkend. To znamená, že Vánoce už jsou skoro tady. Mám ráda tuhle předvánoční dobu a docela si to všechno užívám.

Den bez proudu

4. října 2011 v 17:26 | Kerria
Hlášení obecního rozhlasu: "Z důvodů plánované opravy elektrického vedení bude dne … od 8 do 16 hod. v naší obci přerušena dodávka elektrické energie."

Mnozí jste zažili, mnozí, ačkoliv jste nezažili, si to dovedete představit. I já si to dokázala představit a poměrně dobře se připravila, přesto jsem byla překvapená, jak moc je elektřina součástí našeho života.

Rozhodnutí, které ovlivnilo celý další život dítěte

10. července 2011 v 17:11 | Kerria
"Kdyby byly v prdeli ryby, nepotřebovali bychom rybníky."
Už nevím kdo to řekl, ani v jaké souvislosti. Toto úsloví si připomínám vždy, když mě něco nutí se hrabat v minulosti a přemýšlet, jak by život vypadal, kdyby......

Mám ještě mámu?

12. března 2011 v 16:15 | Kerria
Tak nevím, jestli ještě mám mámu. Dnes jsem dostala vzkaz:

"Paní X-ová,
porodila jsem vás a pečovala o vás, proto vás prosím o zaslání vašeho rodného listu.
Váš list potřebují k vyřízeni důchodu.
Děkují. Y-ová"

Od rána na to hledím jak puk a přemýšlím, jestli tohle je definitivní konec...

Končím s tříděním

1. února 2011 v 18:27 | Kerria
Před několika měsících jsem psala, že se u nás na vsi rozjíždí pytlový sběr tříděného odpadu. V praxi to znamená, že nemusíte nikam své odpadky vozit, ale pěkně doma je roztřídíte do různě barevných pytlů, které potom v určený den postavíte za vrata a obec je odveze.

Nejsem příznivcem podobných pochybných eko-aktivit. Nevěřím tomu, že třídění odpadu je ekologické. Přírodě nemůže pomoci něco, co je ekonomicky neefektivní. Jen se ten horký brambor přehodí někam jinam. V případě třídění odpadů se tedy zmenší hromádka smetí z domácností, ale na druhé straně se někde zvýší poškozování přírody jeho dalším obvykle neekologickým zpracováváním.

Ale budiž. Protože mě to nic nestálo, byla jsem ochotná se této hry na ekologii zúčastnit. Dokonce i přesto, že jsem nevěřila příslibům zastupitelstva o nižším poplatku za popelnnice. A tak jsme poctivě třídili, petky zvlášť a tetrapacky zvlášť. Fungovalo o asi tři měsíce na které jsme dostali společně s letáčkem o třídění také rozpis, kdy bude svoz probíhat. Datumy se poznačily do kalendáře a fungovalo to.

Podle letáčku se měly další svozy uskutečnovat pravidelně vždycky v druhé úterý v měsíci. Jenže tomu tak nebylo. Další svozy už byly vyhlašované obecním rozhlasem v nepravidelných intervalech. A jenom jeden den předem. Pokud jste zrovna nebyli doma, nebo jste rozhlas neslyšeli (u nás stačí, aby hrála televize), tak máte smůlu. Minulý svoz už byl třetí v pořadí, který se nám "podařilo" prošvihnout. A to i přes to, že manžel byl dva dny před na obci platit popelnici a ještě se tam s hospodářkou dohadoval, že si to snižování poplatků za třídění představují nějak podivně, když chtějí víc než vloni. I přes to, že jsem si to snažila hlídat. Pokaždé, když jsem z nějakého důvodu neslyšela rozhlas, tak jsem se koukla na obecní stránky. Tam se sice můžete dočíst, kdy má kdo svátek, ale informace o aktuálním dění se tam zveřejňují stěží 24 hodin dopředu a některé, třeba svoz tříděného odpadu, vůbec.

Na takové služby se můžu zvysoka..... Hned v pondělí jdou pytle s vytříděným odpadem za vrata vedle popelnice. Jsem doma zavalená hromadami odpadků a musím si udělat místo na další pytle, protože stejně ty petky dávám odjakživa zvlášť. Ale na nějaké cílené třídění se jim můžu vykašlat. Pokud náhodou to hlášení uslyším, tak jim ten pytel s petkama za vrata vystrčím. A když to neuslyším, tak ho vystrčím s popelnicí stejně jako tomu bylo předchozích skoro 10 let. A určitě si kvůli tomu nebudu dělat těžkou hlavu. Stejně je to nemá s ekologií nic společného.

Naše princezny

20. září 2010 v 18:50 | Kerria
Když jsme byli nuceni zrušit koně, rozhodl manžel, že se vrátí k chovu psů. Vybral si plemeno trpasličí pinč, snad proto, že vzhledem i temperamentem hodně připomínají jeho oblíbené a dříve chované dobrmany.

Malé ohlédnutí

13. září 2010 v 18:59 | Kerria
Ráda bych vás postupně seznámila s našimi zvířátky. Ale než k tomu dojde, dovolte mi malé ohlednutí zpět.

Třidíme odpad

5. září 2010 v 22:21 | Kerria
Kdysi dávno, ve své mladické naivitě, jsem se snažila třídit odpad. Skončilo to fiaskem, jelikož kontejnery na sklo a petky byly v dost velké vzdálenosti od našeho domova a neustále plné. Takže jsem se několikrát vláčela autobusem s taškou plnou recylkovatelných odpadků úplně zbytečně. Nakonec stejně skončily v nejbližší popelnici.

Potěmkinova vesnice

4. září 2010 v 18:53 | Kerria
Naše obec loni získala zelenou stuhu za péči o veřejnou zeleň. Toto ocenění nás nominovalo do obdobné Evropské soutěže, kvůli níž se u nás začala budovat "Potěmkinova vesnice". Bydlíme na návsi, takže jsem celé to divadýlko mohla sledovat v přímém přenosu.

Krmení malého Upírka

11. srpna 2010 v 11:47 | Kerria
O kojení toho bylo napsáno a řečeno už mraky. Zřejmě i to, o čem chci psát, není pro mnohé z vás žádnou novinkou, ale pro mě to byla dost zvláštní zkušenost. V době kojení dostalo dítko příhodnou přezdívku: Upírek.

Bojuju se závislostí

27. května 2010 v 17:00 | Kerria
Ano, jsem závislák, to přiznám. Ale bojuju s tím a poslední dobou mám pocit, že i úspěšně.
Na čem, že to jsem závislá? Přece na počítači a hlavně na internetu. Od doby, co jsem zůstala doma na mateřské, je internet téměř jediné moje spojení s okolním světem. Procházky po naší vsi mě nějak neuspokojují stejně jako konverace s místními důchodkyněmi, které nejčastěji potkávám. A tak jsem začala trávit příliš času na internetu.

Dejá vu

9. května 2010 v 16:30 | Kerria
Období dospívání naší Báry je pro nás rodiče dost náročné a vyčerpávající. Po celý její život jsem se snažila jí vštípit nějaké hodnoty, přesto občas mívám pocit, že jsem selhala.

Ale snad nejvíce mě překvapilo opakování stejných situací, které jsem už kdysi zažila.

Probuzení Šípkové Růženky

6. května 2010 v 9:50 | Kerria
Jak už jsem psala jinde, těhotenství jsem víceméně prospala a zbývající čas strávila v přátelském objetí se záchodovou mísou. Konečně jsem se tedy dočkala a držela v náručí ten malý sladký uzlíček. Těšila jsem se, jak si budu užívat mateřství. Tolik jsem chtěla být tou nejlepší mámou…

Léčivá moc Tai-či

9. dubna 2010 v 8:30 | Kerria
Už několik let chodívám cvičit tai-či. Nikdy jsem ale nevěřila na jeho zázračnou moc. Cvičím, protože mě to baví, našla jsem tam spoustu přátel, a dává mi to jakýsi vnitřní pocit spokojenosti sama se sebou. Nedávno jsem ale udělala zkušenost, že něco na těch povídačkách o zdravotních účincích Tai-či asi bude.
 
 

Reklama