Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Na téma týdne

Noční poTVORa

14. prosince 2012 v 18:09 | Kerria
Každou noc mi u postele sedí malá noční potvora. Zdánlivě věc neživá, ovšem pod rouškou noční tmy zřejmě ožívá. Ta potvora je značně škodolibá. K jejím největším zálibám patří vzbouzet mě uprostřed noci. Proč mi to dělá? Je pravda, že si s ní málokdy povídám, ale na nedostatek živin si rozhodně stěžovat nemůže. Protože potřebuju, aby mi každý den dobře sloužila, tak ji pravidelně krmím energeticky hodnotnou stravou. Jenže ona zas tak moc dobře neslouží. Místo aby mě vzbudila o půl sedmé ráno, jak jí každý večer znovu a znovu přikazuju, ona si dělá co chce a vzbouzí mě kdy ji zrovna napadne. V ty nejneuvěřitelnější okamžiky.

1. televize s dálkovým ovládáním

4. října 2012 v 17:19 | Kerria
Říká se, že lenos je hnacím motorem pokroku. Asi na tom něco bude. Díky lenosti mého tatínka jsme totiž byli vlastníky prvního televizoru s dálkovým ovládáním u nás, možná i ve světě. Tím světem si však nejsem jistá, protože se mi nepodařilo vygůglit oficiální informace. Můj tatínek byl totiž tak líný, že se mu nechtělo vstávat k televizoru.

Ideály čas do hajzlu splách

8. září 2012 v 21:28 | Kerria
Kdysi jsem byla také šíleně dospělá. Je to už dávno, tak dávno, že si už nepamatuju, kolik mi tenkrát vlastně bylo, když se ten pocit dospělosti objevil. Asi to nepřišlo nijak náhle, ale postupně nenápadně jsem se začala měnit. A pak jsem najednou byla šíleně dospělá. Věděla jsem všechno nejlépe - hlavně lépe než moji zaostalí rodiče. Věděla jsem jak správně žít. Věděla jsem, že já jsem ta rozumná. Asi jsem rodičům občas pěkně lezla na nervy, teď to vím, protože už jsem na té druhé straně barikády.

Šílenost zvaná dospělost

6. září 2012 v 20:15 | Kerria
Jsem dospělá, už hodně dlouho, už tak dlouho, že mám dospělou dceru. 18 let je jen číslo, to jsme se prostě dohodli, že od teď pro člověka budou platit jiná pravidla. Klidně jsme se mohli dohodnout i na jiném čísle: 17 let, 18+7/5 let, 250 měsíců, 7000 dní.... Nebo i na několika různých číslech od kterých by se odvíjely různá pravidla...

Cítila jsem se Popelkou

26. srpna 2012 v 22:41 | Kerria
Jako dítě jsem několik let žila v domnění, že moje máma není máma, ale macecha. O tátovi jsem kupodivu nikdy nepochybovala.

Jak přišla Panenka Maria o nevinnost

21. ledna 2012 v 20:39 | Kerria
Jednoho slunečného říjnového dne se dvě zaměstnankyně obecního úřadu palicovaly před kostelem a příšerně se nudily. Už několik dní nebylo do čeho píchnout a všichni zaměstnanci byli stále posíláni na stejná místa uklízet padající listí. Jenže listí zatím spíš nepadalo, než padalo a tak jen každý den zametly silnici a chodník. Za dvě hodiny nebylo co dělat, a to se nijak moc nehonily, spíš naopak. Vyhrabat listí z trávy byla Sysifovská práce, protože ho tam bylo tak málo, že prokluzovalo mezi zuby hrábí. To stačí tak jednou za týden

Cestou úspor

5. ledna 2012 v 17:07 | Kerria
Tento článek jsem původně napsala k tématu "Smysl života". Jenže nějakým nedopatřením jsem jej nestihla tenkrát publikovat. Ale k tomuto tématu se, myslím, taky hodí.

Už jsem psala o tom, že smyslem života je žít právě tady a právě teď. Ale jsme lidé obdaření rozumem a chápeme, že je třeba také myslet na zadní kolečka. Pokud se teď máme dobře, bylo by fajn si trošku z toho schovat na později, kdyby náhodou bylo zle. Na tom nic není, podobně se chovají i některá zvířátka, i když často zapomenou, kde si co schovala, nebo že si vůbec někdy něco schovala.

Chceme lepší dnešek, na zítřek kašlem!

2. ledna 2012 v 21:06 | Kerria
Chcete lepší život? Pak musíte mít nový auťák, televizi přes půl obyváku, dovolenou v bůhvíjakém zapadákově na mořském pobřeží, super-počítač, nejmodernější mobil, značkový hadříky... To jsou věci, které k lepšímu životu patří. Bez nich ten život nikdy lepší nebude. Chápete to?

Šťastné, veselé a odmaskované

9. prosince 2011 v 17:16 | Kerria
Šťastné a veselé. Svátky klidu, míru a pohody. Ano, tak bývají často nazývány Vánoce, snad nejoblíbenější svátek dětí. Ale v některých případech je klid a pohoda jen maska nasazená na těch pár minut rozbalování dárků u stromečku.

Kiša pade

30. října 2011 v 17:37 | Kerria
Nebo bych to taky mohla nazvat "Patálie s Kišou", protože Kiša mi občas dělá těžkou hlavu a nedá spát. Jenže tento název už byl použit jiným blogerem a tak zůstanu u pracovního.

Když jsem začínala pátrat po předcích, tak jsem si vytyčila za cíl postupně zmapovat rody svých prarodičů. Původní záměr byl, že napřed udělám rod svého otce a jeho otce (mého dědečka), potom rod své maminky a jejího tatínka (mého druhého dědečka) a až s tím budu hotová, vrhnu se na rody obou svých babiček zatím v blíže neurčeném pořadí. Jenže mezitím došlo k postupné digitalizaci archivů a to tak, že pokaždé zdigitalizují něco jiného. Díky tomu přeskakuji z jednoho rodu na druhý, právě podle toho, co se zrovna objevilo nového na netu.
A tady vlastně začínají moje patálie s Kišou. Jedna z mých babiček byla totiž rozená Kišová. Tahle babička byla také jediná z mých prarodičů, která se dožila doby, kdy jsem svému koníčku propadla. Měla jsem tedy možnost ji pořádně vyzpovídat dříve než si své vzpomínky odnesla na věčnost.

Vyzbrojená vzpomínkami, fotografiemi i dokumenty od své babičky jsem se pohroužila do virtuálních archivů a začala pátrat po historii tohoto rodu s poněkud zvláštním jménem. Jenže ouha, objevila jsem jen svého pradědečka Františka Kišu, jehož doklady jsem už měla od své babičky, a potom všech 6 jeho sourozenců. Dál se však stopa ztrácí. František Kiša, narozen 1898 ve Snovídkách je synem Františka Kiši domkaře z Nechvalína údajně narozeného 1863 v Bohuslavicích u Kyjova, a vnukem Kašpara Kiši taktéž domkaře z Nechvalína. To je vše, co se mi podařilo vypátrat. V matrikách Snovídek a Nechvalína nejsou žádné další záznamy o nějakých Kišech. Matriky Bohuslavic jsou sice na Kiše bohaté, ale ani jeden záznam nepatří Františku synu Kašpara Kiši a nejsou v nich ani žádné další děti Kašpara Kiši. Patálie č. 1! Ale ještě je šance ji překonat prostudováním sčítacích operátů Nechvalína a Bohuslavic.

Od babičky vím, že můj pradědeček Kiša se účastnil První světové války, kde upadl do zajetí a poté vstoupil do italské legie. Tady nastává patálie č. 2. Stále nějak nemůžu dohledat informace o životě prostých R-U vojáků, legionářů a vůbec jak probíhala válka na italské frontě. No, musím to zkoušet pořád znovu a znovu. Snad se jednou na netu něco objeví nebo konečně vyjde nějaká kniha.

Třetí patálii se mi podařilo během letošních prázdnin rozlousknout. Tedy já osobně na tom rozlousknutí nemám nejmenší podíl. Informace ke mě přišla zcela sama a nečekaně. K rodopisnému bádání patří také rozluštit původ a význam rodového příjmení. V případě Kiši jsem dlouho tápala. Až v létě jsem dostala e-meil od svého vzdáleného příbuzného - Kiši (mojí babičky bratrance vnuk). Náhodou narazil na mé rodopisné stránky a prozradil, že v jejich rodině se traduje, že předkové přišli ze Srbska v důsledku nějakých tamních rebelií. Původ jména je tedy srbský a znamená DÉŠŤ. V souvislosti s těmito novými informacemi mě napadá otázka, zda si předkové jméno přivezli sebou už ze srbska, nebo je dostali až zde, když jako znavení poutníci hledali úkryt před deštěm. To však zřejmě zůstane už navždy tajemstvím.
Kiša znamená déšť.

(k tématu týdne: Déšť)

Prší - Neprší - Sviní

29. října 2011 v 17:13 | Kerria
Kdo jste četli můj včerejší článek, tak už víte, co to obnáší žít v dešťovém stínu. Ale abyste mi tolik nezáviděli, tak to naše nepršení není až zas tak idylické, jak se na první pohled může zdát.

Dešťový stín

28. října 2011 v 22:00 | Kerria
Počasí v naší zemi vždy neodpovídá předpovědím meteorologů. Jsou oblasti, kde je vyšší výskyt dešťových přeháněk než jinde a naopak oblasti s menším množstvím srážek. O některých takových místech, kde méně prší se pak říká, že leží v "dešťovém stínu".

Co mají společného lentilky a déšť?

27. října 2011 v 15:42 | Kerria
Že to nevíte? Tak to asi nemáte doma malé dítě.

Nad zlato

9. října 2011 v 16:38 | Kerria
Zůstat bez elektřiny je nepříjemné. Ale nějakou dobu se tak dá žít. Přežijeme jednodenní výpadek proudu. Sice jsme takoví trošku zpitomnělí, palicujeme se od ničeho k ničemu a nevíme co dělat, ale větší následky to na nás nezanechá. Jsem přesvědčená, že bychom bez proudu přežili i pár dní, ostatně někteří to občas zkouší na chatách, chalupách nebo pod stanem. I když ani v jednom z těch případů nejsme bez proudu úplně doslova. Ačkoliv sami nemáme elektřinu k dispozici, stále ještě si můžeme užívat věcí, které bychom neměli, kdyby elektřina skutečně nebyla.

Letní tajemství

16. září 2011 v 20:55 | Kerria
S létem lidé odkládají některé části oděvů a užívají si doteků vzduchu a sluníčka na nahé kůži. Někteří lidé si odloží méně, jiným je nahá kůže natolik příjemná, že občas odloží i části oděvů, které se běžně neodkládají. Patřím k těm, pro něž je příjemné být co nejméně svázán konvencemi i šatstvem. V létě si tedy patřičně užívám nahoty těla.

Asi nejméně nápadné je být pod šaty "naostro". Ačkoliv po dvou dětech už si nemůžu dovolit chodit bez podprsenky. Tak tedy jen polo-ostro. Je příjemné, když nejintimnější část těla není ničím omezována. A pro toho mýho je nesporně příjemné, když se mu při pohledu na partnerku občas naskytne nečekaný výhled....

Je velmi příjemné spávat nahá. Skoro stejně příjemné, jako se ráno probouzet vedle nahého partnera. Nevím, jak jiní, ale já sebou v noci docela dost házím, až mě z toho občas škrtí košile nebo pyžamo. V létě je tedy ráda odkládám a spím jen tak, jak mě pán Bůh stvořil. Přikrývka jemně hladí holé tělo. A když zbloudí partnerova ruka, je to příjemnější pro oba.

A co teprve koupání bez plavek. Už se ani nedivím nudistům. Sice jsem zatím nedospěla do stadia, že bych se nahá producírovala po nějaké veřejné, byť nudistické, pláži. Ale doma, proč ne! Je slast, když voda klouže po nahém těle. A stejně ráda mám, když mě po koupeli hřejí sluneční paprsky rovnoměrně po celém těle.

A jak jste na tom vy?

(k tématu týdne: Nahota)

Nechápu

11. září 2011 v 19:31 | Kerria
Celý týden přemýšlím, jestli tento článek napsat, nebo to všechno nechat raději spát. O svém bratrovi se tu moc nezmiňuji a pravděpodobně spousta mých čtenářů ani netuší, že nějakého mám.

Superantikontramultiextraunikátní

24. srpna 2011 v 17:37 | Kerria
Už když jsem viděla průběžné výsledky ankety na téma pro tento týden, vzpomněla jsem si na jednu prastarou písničku opěvující podobnou nesmyslnost. Floccinaucinihilipilification je složenina, která by se dala přeložit jako "něco bezcenného" a v tomto významu údajně angličtina toto slovo používá. Na druhou stranu jsem někde zahlédla informaci, že slovo bylo vytvořeno schválně, podobně jako když naši obrodilci vymýšleli čistonosoplenu nebo břinkoklapku.

Jak ale přeložit superantikontramultiextraunikátní? Možná podobně. Unikát je něco jedinečného. Extra to zdůrazňuje a multi znásobuje. Tedy něco opravdu hodně jedinečného. Pak je tu anti- opak a kontra - proti, takže opak proti té jedinečnosti. A to celé je umocněné předponou super. Tedy "super opak proti něčemu hodně jedinečnému" - to nejobyčejnější, nejvšednější, možná i nejbezvýznamnější stejně jako ono anglické Floccinaucinihilipilification...

Superantikontramultiextraunikátní budete ve slovníku hledat asi marně Je to škoda, protože to by bylo asi nejdelší české slovo a se svými 33 písmeny by dokonce trumflo i to anglické, které má jen 29 písmen.

Využití tohoto slova je velmi široké. O tom ostatně pojednává v úvodu zmíněná píseň:

(k tématu týdne: Floccinaucinihilipilification)

Nástroj k vydírání

20. srpna 2011 v 17:51 | Kerria
Toaletní papír prý v dobách socialismu býval občas nedostatkovým zbožím. Jsem mladší ročník a pamatuji tedy jen poslední vlnu nedostatku toaletního papíru koncem 80. let.

Bezpracný zisk?

31. července 2011 v 23:35 | Kerria
V reklamě se točí peníze, hodně peněz. A koho z nás občas nenapadlo, že by z nich taky mohlo něco málo ukápnout do naší vlastní kapsy. I my s manželem bychom rádi pronajmuli naši zahradní zídku jako reklamní plochu. Veškeré pokusy zatím nevyšly. Už před lety manžel oslovil nějaké společnosti s nabídkou instalace bilboardu. Bohužel prý silnice kolem našeho domu je málo frekventovaná. Pak jsme naletěli jedné rozhlasové reklamě shánějící reklamní plochy na autech. Tedy nenalítli jsme tak úplně, protože po rozhovoru se zástupcem firmy jsme do tohoto pochybného kšeftu raději nešli.

Vy zíráte, my zíráme...

29. července 2011 v 18:22 | Kerria
Pamtujete?
Jednou z mnoha vymožeností, kterou nám samet přinesl, byly také reklamy. A jednou z prvních úspěšných reklam byla na dnes už zapomenutý prací prášek značky VIZÍR.
"Vy zíráte, my zíráme, VIZÍR! Zářivě bílé prádlo!"
 
 

Reklama