Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Vánoční ohlédnutí

4. ledna 2013 v 18:16 | Kerria |  Napsáno životem
Vánoce pro mě začaly setkáním s přáteli z tajči. Sice letos už cvičit nechodím (chybí finance), ale stále mám možnost se účastnit mimořádných setkání. Letos jsme se sešli až těsně před Vánoci - v pátek. Na začátku setkání jsme měli něco jako meditaci. Všichni jsme si stoupli do kroužku, chytili se za ruce a na chvíli se tzv. "zastavili". Potom jsme si dávali nehmotné "dárky" - každý vyslovil jedno slovo, které je pro něj důležité a které by přál i ostatním. Zazněla mnohokrát láska, přátelství, domov... ale i spousta jiných slov. To moje bylo "rodina". Pak už začala zábava. Jako obvykle jsme si udělali velikánskou hostinu, protože každý opět přinesl spoustu dobrot, v množství více než nutném. Poprvé jsem ochutnala suši (japonské tradiční jídlo z rýže a syrových ryb), musím říct, že mi chutnalo. Sama jsem upekla domácí mini-rohlíčky a měla radost, že se během setkání všechny snědly. Jako každý rok se promítaly fotky z akcí uplynulého roku, kterých jsem se tentokrát z různých důvodů nemohla účastnit. Bylo mi tam moc dobře ani se mi nechtělo domů.



Štědrý den začínáme vlastně už 23. večer. Ten večer vyprávím před spaním Honzíkovi "vánoční" pohádku o Ježíškovi. Jakmile usne, strojíme s manželem stromeček, aby byl ráno připravený jako překvapení. Během dne je velmi málo času. Je potřeba udělat tolik věcí a stihnout je prakticky do oběda. Jako každý rok na štědrý den snídáme vánočku. Dřív jsem ji pletla, ale od doby, co mám pekárnu se s tím nedělám. Krom toho z pekárny není tak vysušená, jako když ji peču na plechu v troubě. Po snídani se pouštím do přípravy večeře. Naštěstí jsem si brambory na salát připravila den předem. Ale i tak toho potřeba udělat hodně. Naštěstí se nemusím zdržovat s obědem. Ne, půst nedržíme, to bych s tím mým doma nevydržela. Neznám nic protivnějšího, než je hladovej chlap. Ale letos jsem si vtipně navařila předchozího dne víc, aby zbylo.

Po obědě je nejvyšší čas se obléknout a vyrazit na náves, kde nás čeká tradiční "živý betlém", jak se této atrakci stále ještě říká. Vyslechneme si krátké povídání o narození Ježíška, děti z mateřinky nám předvedou zkrácenou verzi vánoční besídky, pak si společně zazpíváme pár koled. Celé to netrvá ani hodinku. Po skončení představení se ještě nikomu nechce domů. Bloumáme po návsi, popíjíme punč, vzájemně se zdravíme se sousedy a přejeme si hezké svátky. Všichni jsou tak nějak naměko.


Z návsi jdeme rovnou na hřbitov. Cestou i na hřbitově potkáváme další lidi a znovu a znovu se zastavujeme s těmi, s nimiž jsme se na návsi nějak minuli. Zapálíme svíčky na hrobech manželových předků, manžel chvíli rozjímá a já s Honzíkem stojí tiše vedle něj.

Pak honem domů, osmažit kapra a zasednout ke svátečnímu stolu. Na večeři k nám přijde tchýňka. Každý rok ji zveme, nechceme ji nechávat na štědrý večer samotnou. A po večeři už konečně ke stromečku. Za mého dětství se ještě muselo umýt nádobí, naštěstí dnes máme myčku.

Letos je pod stromečkem hodně dárků a samý velký. Honzík dostal vše, po čem toužil a ještě něco navíc: lego, bagr na dálkové ovládání, maňásky, knížku... Byla jsem dojatá, když jsem viděla ty jeho rozzářená očka.


Následující den jsme strávili doma. Před Vánoci jsem četla, že někde se dodržuje zvyk zůstat celý den v pyžamu. Docela se mi to líbí, ale u nás to není dost dobře možné. Zvířátka potřebují, aby se o ně někdo postaral a pyžamo není zrovna vhodný pracovní úbor.

Teprve na Štěpána jezdíváme k mým rodičům do Brna na oběd a pro dárky. Sejdeme se tam i s bráchovou rodinou. Letos táta přivezl i mou nevlastní babičku (poslední žijící babičku). Je jí 88 let a po zdravotní stránce je na tom už špatně. Téměř nevychází z domu. Měla radost, že nás všechny vidí. Z pravnoučat pak byla úplně hotová. I já ji ráda viděla. Vídáme se málo, vždycky jsme se setkávali jen párkrát do roka. Z návštěvy jsem jela domů utahaná. Poslední dobou mě návštěvy u rodičů hodně vyčerpávají. Pořád je mezi námi napětí. Hodně sil mě stojí přehlížet nejrůznější narážky a snaha převést řeč na jiné, méně výbušné téma. Vždycky po návratu domů zapadnu do postele a usnu jak mimino. Ještě štěstí, že se manžel zvládne o Honzíka postarat sám.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 19:47 | Reagovat

Moc pěkně prožito a moc pěkně popsáno. A ještě k tomu suši, hmmmm... Mňam! :-)

2 Janinka Janinka | Web | 4. ledna 2013 v 20:44 | Reagovat

Hezky sesumírováno, takové posezení s dobrotami bych si klidně nechala líbit :-).

My jsme letos zdobili stromeček a uklízeli v sobotu, v neděli udělali bramborový salát a já uvařila polévku na pondělní oběd a bylo vymalováno, Štědrý den byl pohodový, jako nikdy před tím :-). O tom pyžamu jsem to vůbec netušila, ale poslední dobou to dodržuji dost často, i když ne po celý den :-D.

3 Vendy Vendy | Web | 5. ledna 2013 v 13:08 | Reagovat

Někteří rodičové jsou vážně přisleplí a potřebovali by naplácat. A protřepat hlavou. (Jak by řekl agent 007 - protřepat, nemíchat ;-) )
Mělas pěkné vánoce a popsalas je moc hezky. Ještěže máš ty kamarády z taiči, myslím, že ti taky dodávají hodně energie, tedy té dobré. I když meditace není můj šálek kávy (jsem z ní nesvá, nedovedu se soustředit), vidím, že váš večírek, či spíš setkání, bylo fakt prima a pohodové.
Brambory den předem? Tohle jsme dělávaly pravidelně - brambory se zatím pěkně zaleží. Mrkev, petrželku a celer do bramborového salátu jsme pak vařily až na štědrý den, společně s polévkou - čočkovou.
Taky není špatné něco na jídlo upéct předem, do zásoby. Jak vidno, vyplatilo se ti to!
Vánoce jste měli pěkné a je moc hezké, že jste mysleli i na tchyňku.
Svoje vlastní rodiče jsi přežila ve zdraví, i když unavená - ale nemusíš si nic vyčítat.
A Honzík je moc pěkný kluk, líbí se mi, jak zaujatě startuje své autíčko na autodráze. :-)

4 Kerria Kerria | Web | 5. ledna 2013 v 13:47 | Reagovat

[2]: Ano, takové posezení s přáteli a s dobrotami je vždycky super zážitek. Já mám na Štědrý den už většinu taky nachystanou předen. Vlastně jen uvařím večeři. Jen mě trošku stresuje, že všechno musí být hotové zhruba do 13. hodiny, protože pak se chystáme ven.

5 Kerria Kerria | Web | 5. ledna 2013 v 14:16 | Reagovat

[3]: Ona to není tak úplně meditace. Je něco jako "naladění". Při meditaci by sis měla vyčistit hlavu, na nic nemyslet. To chce asi víc cviku, z nás v tajči to skoro nikdo nedokáže a pokud ano, tak jen na okamžik. My se jen snažíme nemyslet na věci, které nesouvisí s tím, kde právě jsme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama