Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Cítila jsem se Popelkou

26. srpna 2012 v 22:41 | Kerria |  Na téma týdne
Jako dítě jsem několik let žila v domnění, že moje máma není máma, ale macecha. O tátovi jsem kupodivu nikdy nepochybovala.


Když jsem byla úplně maličká (mohly mi být tak 3 - 4 roky, protože to bylo ještě na starém domečku, odkud jsme se krátce po mých 4. narozeninách stěhovali do paneláku), tak si maminka nechala ostříhat nakrátko své krásné lokýnky do půli zad. Nevím k jaké to bylo příležitosti, ale zároveň si koupila i nové šaty a přišla v nich domů. Z legrace mi říkala, že není moje maminka, že přece vypadá úplně jinak. Tenkrát jsem jí nevěřila, přece poznám maminku. Ještě chvíli mě takto škádlila než se převlékla do domácích šatů a šla vařit.

Na tuto (jednu z nejrannějších vzpomínek) jsem si vzpomněla po několika letech, když máma v jedné hádce tátovi pohrozila, že mu uteče jako jeho první žena a svý děcka, že už nikdy neuvidí. Bylo to poprvé a naposledy, co se u nás doma zmínilo, že tatínek už jednou ženatý byl. Proč svý děcka a ne naše děcka? V tu chvíli to znělo jako bychom nebyly mámy. Možná proto je máma na nás tak zlá, jako macechy v pohádkách. Vzpomněla jsem si na to mámino škádlení, když se nechala ostříhat. Co když to nebylo jen škádlení. Byla jsem malá, třeba jsem fakt nepoznala, že mi místo mámy podstrčili macechu...

Pár dalších let jsem žila v nejistotě jestli nemám místo mámy macechu. A bála jsem se, že by se mohli rodiče doopravdy rozvést a já bych zůstala jako Popelka. Ta také neměla otce, jen zlou macechu a sestu. Nikdy jsem nepátrala po tom, kde je Popelčin tatínek. Až po letech jsem něco hledala v tátově "soukromém" šuplíku. Už nevím co, možná jsem si chtěla půjčit kalkulačku, nebo mi došly tuhy do kružítka a tak jsem si chtěla půjčit od něj... Ani nevím proč jsem nakoukla do složky nějakých papírů. Zřejmě z nich něco vypadlo a já to chtěla založit zpět. Po otevření složky na mě vykoukl rozsudek z tátova rozvodu. V prvním momentě jsem se lekla, že už se naši rozvedli a začetla se do něj. Terpve po chvíli jsem si uvědomila, že tam není mámino jméno, ale nějaké jiné. Takže je pravda, že táta už jednou byl ženatý! Četla jsem dál, až na větu, že manželství bylo bezdětné. Musela jsem si ji přečíst několikrát, abych se ujistila, že to čtu správně a že to také správně chápu. Bezdětné! To znamená, že máma je opravdu máma.

Jenže co dál? Macecha byla přijatelným vysvětlením pro všechno to, co se kolem dělo. Jak si to vysvětlit a zdůvodnit teď? Jedině tím, že jsem tak strašně zlá, jak maminka říká. Ba ne, jsem ještě horší, protože jsem tu moji vlastní hodnou maminku (maminky přece vždycky bývají hodné!) považovala za zlou macechu...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | Web | 26. srpna 2012 v 23:25 | Reagovat

Mámy někdy dokážou dítěti ublížit. Někdy i neúmyslně a to ještě horší. Dítě se na ně pak vlastně nemůže zlobit a pokud to udělá, pak je považováno za spratka, protože sama máma neví, že vina je na její straně. Ale k článku... Tohle je hodně silný příběh, nechtěla bych něco podobného zažít. Ta nejistota by mě zničila, ačkoli občas jsem si taky myslela, že jsem adoptovaná. Ale bylo to spíš takové to "proč je na mě tak zlá, vždyť jsem její dítě a v pohádkách je ta pravá maminka na dítě vždycky hodná"... No, ty rodiné vztahy dovedou být složité...

2 Janinka Janinka | Web | 27. srpna 2012 v 9:08 | Reagovat

Stejně nedokážu pochopit, jak je možné, že se někteří lidé vyžívají v tom, jak způsobit ostatním lidem, nebo dokonce svým blízkým, což je pro mně ještě nepochopitelnější, bolest.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama