Podařená účetní

9. února 2012 v 20:26 | Kerria | O životě a tak

Jsem cellkem smířená s tím, že v našem regionu moc práce není a když náhodou je, tak tam od nás není rozumné dopravní spojení. Jsem s tím smířená a trpělivě čekám, až se něco naskytne. Jednou to musí přijít! Ale občas jsou dny, kdy mě moje poflakování se doma zamrzí. Obzvláště, když natrefím na někoho, jehož práci bych podle svého mínění zvládla dělat podstatně lépe. Zrovna jako dnes:

Manžel (naštěstí) má ke svému ID práci. Pracuje na PC z domova pro jednu chráněnou dílnu. U chráněných dílen je pravidlem, že se snaží zaměstnávat především lidi se zdravotním postižením a jejich odborná způsobilost pro danou práci je podružná, často úplně nedůležitá. A občas to také podle toho vypadá.

Dnes jsem měla jednání s manželovou mzdovou účetní. Ačkoliv jsem nikdy mzdy nedělala, začala jsem mít dojem, že jako ona bych to zvládla taky, možná i lépe. Jelikož mzdovka manželovi odmítla provádět odpočty daně na děti - prý, že když nemá žádnou daň, tak logicky nemá ani odpočty. Bejvávalo! Už takových dobrých 7-8 let jdou odpočty na děti dělat i do mínusu. To znamená, že když máte menší daň, než nárok na odpočet, vrátí vám to formnou jakéhosi "daňového bonusu". Na dvě děti ten bonus činí necelé 2 tisíce měsíčně.

Už minulý rok (2010) jsme s jednou takovou mzdovkou z chráněné dílny měli ohledně odpisů na děti problémy, až to nakonec vyústilo v neprodloužení pracovní smlouvy pro manžela. Naštěstí se našla jiná chráněná dílna, která ho zase zaměstnala. Ale poučeni z minula jsme se do bojů s další nekompetentní mzdovkou raději nepouštěli. Sice 2 tisíce jsou 2 tisíce, ale bez nich přežijeme a na konci roku si je vybereme přímo od finančního úřadu. Stačí k tomu maličkost - podat si daňové přiznání. Jenže k tomu potřebujeme to "správné" potvrzení.

Dali jsme účetní čas v klidu zpracovat i výplaty za prosinec a teprve po připsání penízků na účet jsme začali řešit ono potvrzení. První hovor s paní účetní vedl manžel. Já mu jen napsala na papírek správný název potvrzení a připsala k tomu poznámku "jako přílohu k daňovému přiznání". Každá, nejen mzdová, účetní ví, co je to "potvrzení o zdanitelných příjmech..." - ono se tak totiž oficiálně jmenuje a je na ně tiskopis. Manžel vytočil číslo a rozhovor probíhal zhruba takto (přesně si to už nepamatuju, jsou to asi 3 týdny):

m: "Dobrý den, potřeboval bych poslat potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2011."

ú: "Já vám nebudu dělat vyúčtování daně, protože ji máte nulovou."

m: "Já po vás nechci vyúčtování daně, budu si dělat daňové přiznání sám a potřebuji k tomu od vás potvrzení o zdanitelných příjmech."

ú: "Ale vy máte daň nulovou, nemusíte žádné daňové přiznání podávat."

Jindy výřečnému manželovi došla řeč. Jelikož na podobné záležitosti má mě, tak se o nějaké daňové přiznání nezajímá a vůbec tomu nerozumí. Jak se zdá, jeho mzdová účetní tomu rozumí ještě méně než on. Beru si od něj telefon, že to vyřídím.

j: "Dobrý den, já jsem manželka. Budu dělat manželovi daňové přiznání a potřebuji k tomu potvrzení o zdanitelných příjmech." (Zkouším to do třetice a celé to "potvrzení o zdanitelných příjmech" vyslovím co nejpečlivěji a dostatečně nahlas - možná je paní na druhé straně nahluchlá, v chráněné dílně by to nebylo nic neobvyklého).

ú: "Už jsem vašemu manželovi říkala, že má daň nulovou a nemusí se tedy o nic starat."

j: "Ale on si chce uplatnit ty odpočty na děti, které jste mu během roku neudělala."

ú: "Vždyť je nemá z čeho uplatnit, když má nulovou daň."

j: (Začínám chápat, že tato účetní viděla účetnictví z rychlíku nejspíš nějakého japonského, které jezdí o hodně rychleji než ty naše. Vzdávám pokus vysvětlit účetní, jak to s těmi odpočty vlastně je a uchyluji se ke lži.)

"Jenže on má i příjmy z pronájmu pozemků. Musí si podat daňové přiznání a zaplatit z nich daň. A tady si ty odpočty může uplatnit. " (pochopitelně žádné pozemky nemáme)

ú: "Aha, a co teda vlastně po mě chcete?"

j: "Potvrzení o zdanitelných příjmech."

ú: "Já vám to teda napíšu. A co tam mám uvést?"

j: "No, kolik za toho půl roku, co u vás dělá, dostal peněz." (V tu chvíli mi ten dotaz vůbec nepřijde divný - bohužel).

ú: "Tak já vám to napíšu a pošlu."

j: "Děkuji."

Zhruba za dva dny přijde dopis z chráněné dílny a v něm potvrzení. Na krásném hlavičkovém papíře bylo napsáno: "Potvrzujeme, že panu XY bylo v roce 2011 na mzdách vyplaceno xxx Kč." Razítko a podpis. Hledím na to a chvilku nechápu, co to je a proč nám to poslali. Aha, potvrzení! Docvakne mi za okamžik. Dám si chvilku na vzpamatování se a potom požádám manžela, aby mi paní účetní vytočil, protože tím potvrzením si tak akorát můžeme vytřít zadek.

j: "Dobrý den. Dostali jsme od vás to potvrzení. Ale my potřebujeme jiné."

ú: "Jaké jiné? Mám tam napsat něco jiného?"

j: "Ne, máte to napsané správně, ale na špatném papíře. My potřebujeme potvrzení o zdanitelných příjmech. Musí tam být uvedeny všechny náležitosti k zúčtování daně."

ú: "A co ještě chybí?"

j: "Srážky zdravotního a sociálního pojištění, výše zaplacené daně a další věci. Já přesně nevím, vy jste účetní." (Zamlčím, že o účetnictví něco vím). "Na finančním úřadě vám na to dají tiskopis. Nebo ho najdete na netu."

ú: "Aha, tak promiňte. Já vám to teda udělám znovu."

j: "Buďte tak hodná. Ať nemusíme platit nějakou pokutu kvůli těm pozemkům."

Další 2 týdny se nic neděje. Manžel tam znovu zavolá, jak to vypadá s potvrzením. Prý nemá program, ale už se brzy dočkáme. Předevčírem přišel manželovi mail, že potvrzení je hotové a přiložené v příloze, ať si ho vytiskne. Přílohu zřejmě účetní zapomněla přiložit, ale to se stává. Jenže finanční úřad potřebuje originál. Takže jsme odepsali, že děkujeme, ale potřebujeme originál, jestli by byla ještě tak laskavá a poslala to poštou. Dnes to přišlo. Jelikož jsem zrovna vařila, jen jsem na to mrkla a odložila stranou. Po obědě jsem se na potvrzení koukla pořádně, jestli náhodou není nějaká kolonka vynechaná. Byla! Hned ta první! Kdyby ji paní účetní vyplnila, tak by jí bylo hned jasné, že má špatný tiskopis.

Pro jistotu jsem se ještě zeptala na finančním úřadě, jestli vadí, že mám rok 2011 potvrzený na tiskopise platném pro rok 2012. Vadí! Co naplat, jdeme znovu volat účetní. Ale až zítra, dnes nebere telefon. Tak mi držte palce!