Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Čeká mě těžká zkouška

24. února 2012 v 21:25 | Kerria |  O životě a tak
Zítra mě čeká náročný den. Náročný hlavně po psychické stránce. Jsme pozvaní na rodinnou oslavu - teta slaví šedesátinky a přála si nás tam všechny mít. Pozvánku jsme dostali už před měsícem a já dlouhou dobu zvažovala, zda jít nebo ne. Po skoro dvou letech bych se měla opět potkat s mámou... Jaké to bude?


Mezi mnou a mámou byly problémy vždycky. Moje svatba je ještě zhoršila a prohloubila. Přestala jsem být na rodičích závislá a už jsem si nemusela nechat srát na hlavu. Máma nesla nelibě, že jsem přestala poslouchat její příkazy a dovolila jsem si dělat věci po svém. Těch uplynulých 10 let, co jsem vdaná se průběžně střídaly období, kdy jsme spolu jakš-takš vycházely s poměrně dlouhýmmi obdobími, kdy mě trestala odmítáním doplněným snahou vyvolat ve mě pocity viny za jakoukoliv cenu.

Zpočátku jsem se snažila jí ustupovat a trpělivě čekat, až ji to přejde. Nejela jsem tetě na padesátiny a vymluvila se na nějakou nutnou práci. Už je to 10 let, teta slaví šedesátiny a já bych zase měla trčet doma, jen proto, že máma má zrovna amok? Zase bych měla mámě pomáhat hrát to divadýlko a tvářit se, že mám práci? A co až jednou někdo z rodiny třebas umře? Mám být ta "nevychovaná" a nejít na pohřeb, protože si moje máma nepřeje, abych se s rodinou stýkala? A proč to mám být zase já, kdo jí ustoupí? Když mě chce odříznout od rodiny, ať teda přestane hrát přede všemi to divadýlo a řekne jim, že si nepřeje, aby oni se se mnou stýkali a někam mě zvali! Jenže to ona ne, ona musí být navenek ta milá dáma, v jejímž životě je vše bez chybičky.

To a ještě mnohem víc se mi honilo hlavou poslední měsíc. Ne, já se nemám za co stydět. Půjdu na tu oslavu a užiju si to jak nejlépe to půjde. Těším se, že se po letech setkám se svými bratranci a sestřenicemi. Jako děti jsme se vídali často, ale když potom každý založil svou vlastní rodinu... Vyvdala jsem s manželem tchýňku, švagra se švagrovou, dnes dospělá neteř už má také svou rodinu a synovec se k tomu blíží... Krom toho má rodinu i můj brácha. Najednou je nás prostě moc.

Jsem to já, kdo se přestal s mámou stýkat. Ale tomu se nemůže divit. Nikdo se nebude "přátelit" s člověkem, který ho neustále uráží, sprostě mu nadává, nebo mu přeje to nejhorší. To já s ní odmítám mluvit, protože na to, co mi píše, se nedá odpovídat. Tak raději mlčky čekám, až a jestli vůbec ji to zase přejde. Je to máma. Nevím, jestli je nebo není duševně nemocná, ale věřím tomu. Pomáhá mi to odpouštět. Nemůžu jí pomoct, nikdo nemůže. Paranoia je prakticky neléčitelná.

Pokouším se odhadnout, jestli se na té oslavě něco semele nebo to nakonec proběhne v klidu. Nevím, jestli se mámě doneslo, že tam s manželem také budeme. Spoléhám na to, že máma bude zase hrát divadýlko, jak je všechno v nejlepším pořádku a mezi lidmi se do mě nebude navážet. Trošku zbytečné, protože zřejmě všichni vědí jak to mezi námi dvěma vypadá. Teta mi nabízela, že mi zajistí nocleh. To znamená, že je o situaci informována, protože jinak by počítala s tím, že spát budeme u našich.
Co se však stane, až Honzík ve své dětské prostotě babičce vpálí: "Ty mě nemáš ráda!" Poslední dobou to říká často, protože to tak cítí. Mezi námi, má pravdu: pro babičku je jen "dítě toho kripla". Vysvětlujeme a přesvědčujeme ho, že babička je nemocná. Žádné podrobnosti, jen nemocná. Zatím se to moc nedaří.

Chci tam jít. Už proto, že máma bude mít šedesát v létě. Chci jí ukázat, že se jí nevyhýbám. Chci jí dát šanci urovnat naše vztahy. Vím, že omluvy se nedočkám. Jen doufám, že by se mohla i později tvářit, jako by se nic nestalo. Někde v skrytém koutku duše se choulí naděje, že by se to třebas mohlo stát. Ale zkušenost mi říká, že bych spíš měla v neděli očekávat další hnusnej mejl, jak jsem jí udělala další schválnost tím, že jsem tam šla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 24. února 2012 v 21:42 | Reagovat

Přečetla jsem si Váš článek a musím reagovat.
Upřímně mě mrzí, co prožíváte. Být na ostří nože se svou vlastní matkou, to musí být hrozný pocit.
Vlastně nevím, co napsat, ale moc Vám přeju, aby to dopadlo co nejlíp, oslavu jste si užila a i s mámou se to nějak v rámci možností urovnalo.
Držím palce!

2 Ivet Ivet | Web | 24. února 2012 v 21:50 | Reagovat

Keriio takový vztah matky k dceři nechápu, máma je přece máma k dceři má daleko blíž než otec - porodila jí, je to kus jejího těla - pokračování...
No nevím co za tou její nenávistí je,ale přála bych ti, aby se to urovnalo - život není tak dlouhý, abychom se zbytečně nenáviděli. Proč? Není to zbytečné? Zvláště, když bude mít šedesát - pěkný věk. Přeji ji jen zdraví a tobě...,aby jsi našla mámu - máme jen jednu. :-)
Znám podobný případ u svého kamaráda, ale tam dceři nahrazuje nejen mámu vlastní táta - nahrazuje jí ho na úkor svého života - žije jen pro ní.
Tak nevím, co je smutnější? O_O

3 Kerria Kerria | Web | 24. února 2012 v 22:26 | Reagovat

[2]: Vysvětlení je v článku - paranoia. Nemocný je před cizími milý a příjemný člověk, ale v soukromí dělá nejbližším ze života peklo.

4 Pérák Pérák | Web | 25. února 2012 v 0:12 | Reagovat

Kerrio na tu oslavu jeď! Ukaž všem, jak mámě, tetě které jistě uděláš radost, ale hlavně sobě, že Tvá hrdost není v odmítání setkat se s někým s nímž vázne komunikace, nýbrž že Tvá hrdost je sdílet s ostatními nejen radosti, ale i strasti. A kdo ví možná i máma dospěla k názoru, že tudy cesta nevede? A kdyby ne, pak tam jedeš hlavně na oslavu tetiných narozenin a ne kvůli mámě. Držím palce, ať rodinné setkání dopadne jak nejlíp může. :-)  :-)  :-)

5 Čerf Čerf | Web | 25. února 2012 v 8:28 | Reagovat

Samozřejmě se v tomhle nedá rozumně poradit, protože je to příliš komplikované, jak je to vlastní podobným vztahům. Ale myslím, že je důležité, abys ty byla se svým rozhodnutím spokojená a brala ho jako to nejpřirozenější, ať už to nakonec dopadne jakkoli. Držím moc palce, ať tě rodinné setkání třeba příjemně překvapí a ty si budeš moct říct: "Kdybych bývala nejela, byla bych teď o jedno příjemné překvapení chudší." :-)

6 Jana Jana | 25. února 2012 v 18:20 | Reagovat

Na tu oslavu bych jela. Matku máš jen jednu a proto udělej, co je v tvých silách, aby se váš vztah urovnal. Někdy by tě to mohlo moc mrzet.
A pokud má skutečně dg. paranoidní schizofrenie, tak opravdu nemůže za to, že se třeba chová i nepříjemně a nenávistně. Tím spíš jí dej najevo svou lásku.
Také aby měly děti v tobě dobrý příklad.
Držím palce, ať to dobře dopadne a oslavu si užijete.

7 apok@lyPSÍK apok@lyPSÍK | Web | 26. února 2012 v 10:56 | Reagovat

Též máš život veselý, koukám, (kdo nemá?)... Nestresuj se a vyraž! Heslo dne - komu se to nelíbí, ať nám ... políbí! A děcko? To si to vždy dřív nebo později stejně samo přebere, aby dobro zvítězilo nad zlým drakem...!!! :-P

8 Janinka Janinka | Web | 27. února 2012 v 8:58 | Reagovat

Kerrio, jak to dopadlo?

9 edithhola edithhola | E-mail | Web | 5. března 2012 v 22:47 | Reagovat

Jak to dopadlo? Zrovna dnes jsem opravovala kromě indiánské kapitoly v CKMM kapitolu o naději, která musí zemřít. Pamatuješ, jak jsem v kapitolách pořád měla krapet naděje, že máma odepíše, že se to urovná, že ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama