Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Chceme lepší dnešek, na zítřek kašlem!

2. ledna 2012 v 21:06 | Kerria |  Na téma týdne
Chcete lepší život? Pak musíte mít nový auťák, televizi přes půl obyváku, dovolenou v bůhvíjakém zapadákově na mořském pobřeží, super-počítač, nejmodernější mobil, značkový hadříky... To jsou věci, které k lepšímu životu patří. Bez nich ten život nikdy lepší nebude. Chápete to?


Že na to nemáte? To přece nevadí! Půjčíme vám na cokoliv si vzpomenete, kolik zrovna budete potřebovat. A to jen tak na váš ksicht, teda na ten, co máte v občance. Máme pro vás naprosto úžasný úvěr s úročením jen 2% p.m. Jó, vy nevíte, co znamená p.m.? To je jen takové označení, nic důležitého.

Je nám úplně jedno, jaké máte příjmy. Když náhodou nebudete moci splácet, nějak se domluvíme. Od toho tu jsou přece naši kamarádi exekutoři. Krom toho, naši příbuzní a přátelé také chtějí lepší život, na který nemají peníze. Vaše skoronový krámy jim střelíme za zlomek původní ceny.

Vykašlete se na zítřek! Lepší život přece můžete mít už dnes! A cesta k němu je snadná, po čertech snadná.....


(K tématu týdne: Cesta za lepším životem)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pekařinka Pekařinka | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 21:10 | Reagovat

Úžasně napsáno! Bohužel to takhle vážně funguje... :/

2 David Tygr Bachmann David Tygr Bachmann | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 21:31 | Reagovat

Také mě udivuje, jak si mnoho lidí spojuje kvalitu života jen a jen s materiálním dostatkem až nadbytkem. Nemám nic proti majetku a bohatství, ale nemělo by to být to jediné, o co člověk v životě bude usilovat. Zajímalo by mě, jak dlouho lidem vydrží pocit štěstí z nového auta, pořízeného na úvěr. Myslím, že tak do první až druhé splátky.

3 Kerria Kerria | Web | 2. ledna 2012 v 22:08 | Reagovat

[2]: Bohužel, reklama v tomto směru funguje znamenitě. Samí krásní a usměvaví lidé versus upocení ňoumouvé ve zmačkaných hadrech.
Jsou věci, které člověk koupit musí i na splátky, když nemá našetřeno (lednička, pračka, sporák, vytápění...). Ale lidé většinou kupují hlouposti, bez kterých se dá obejít.
Co vůbec nechápu jsou Vánoční dárky nebo dovolené na splátky.

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 3. ledna 2012 v 11:31 | Reagovat

Jsem zaregistrovaná v jednom takovém tom systému reklamních mailů, kde vám přičítají peníze za to, že čtete - a za prosinec mi přišlo 40 mailů a 29 z toho se týkala právě půjček - s neskutečnými úroky. Vzhledem k tomu, že se do těhle systému registrují zpravidla ti, co sbírají každou kačku, tak bych se nedivila, kdyby se jich v rámci "bohatých" vánoc chytlo víc než dost.

5 signoraa signoraa | Web | 3. ledna 2012 v 14:30 | Reagovat

Bohužel, půjčky jsou fenoménem doby a mnoho lidí neodolá masivní reklamě a krásným slibům. V roce 1972 jsem si půjčila ve Spořitelně, protože jsem toužila po krásném novém kožíšku a z platu 1100 mi po uhrazení nájmu moc nezbývalo. Dva tisíce jsem splácela včetně úroků téměř dva roky, zaplatila jsem více než 3000. A nejhorší na tom všem bylo to, že mi vytoužený kabát mezi Vánoci a Silvestrem zlevnili z původních 1800 na 1200 korun. Málem jsem hlavou prorazila výlohu. Tahle chyba, kterou jsem udělala, byla pro mě poučením, že od té doby, když slyším slovo půjčka, otevírá se mi kudla v kapse.
Bohužel, je ještě mezi námi hodně takových, kteří si myslí, že firmy, které poskytují půjčky, jsou spolky lidumilů, kteří se snaží pomoci potřebným.

6 Kerria Kerria | Web | 3. ledna 2012 v 22:04 | Reagovat

[5]: To byla docela drahá zkušenost. Je fajn, že existuje možnost si půjčit. Občas se to hodí. Dneska už máme něco našetřeno "pro strýčka Příhodu", ale když jsme s manželem začínali, tak jsme neměli nic. Sporák jsme si taky kupovali na splátky. Ale třeba kuchyň jsme měli prastarou, odrbanou, ale svému účelu stále ještě dostačovala. Novou jsme kupovali, až jsme si na ni našetřili.

7 Janinka Janinka | Web | 4. ledna 2012 v 10:44 | Reagovat

Je to smutné, ale je to tak. Děkuji Bohu, že žádnou půjčku nemáme a nic nesplácíme, v dnešní době by nám to asi dost přitížilo.

8 Jitka Jitka | Web | 5. ledna 2012 v 13:28 | Reagovat

Půjčky jsme nikdy nemilovali, ale za našich mladých let nebyla půjčka zase tak hrozná. Na obývák jsme si museli taky půjčit, ale byla to půjčka novomanželská, takže slušný úrok a měli jsme jistou práci, takže se splácet mělo z čeho.Dnes je to opravdu cesta do pekel.Nejhorší je, když ten komu máš splácet ten tvůj dluh prodá někomu dalšímu a ten to vymáhá soudně. Tak to je na mašli. Když ti někdo z blízkých nepomůže, opravdu se můžeš jít zhompnout na kadlátku. Když ty reklamy na půjčky vidím v televizi, vraždila bych. Je pravda, že mladí dnes nemají moc povědomí o hospodaření s penězi a těmto reklamám lehce podlehnou, protože když nemáš všechno, co v článku zmiňuješ, nejsi in a hoden zájmu tvého okolí. Jsi socka a basta.Vyřazena ze společnosti.Kam ten svět spěje...

9 signoraa signoraa | Web | 5. ledna 2012 v 13:31 | Reagovat

[6]: Když si vzpomenu na naše začátky, musím se pousmát. Rozkládací gauč po mužových rodičích a další nábytek z bazaru na Libeňském ostrově. Ten jsme nakonec poté, co manžel udělal nábytek sám, prodali zpět do bazaru. Nevím, zda to bylo tím, že jsem o něj pečovala, ale dostali jsme za něj mnohem víc, než když jsme ho kupovali. Vařila jsem s mužovou maminkou pro všechny, týden ona, týden já. Syn se narodil až po čtyřech letech soužití, stačili jsme něco málo ušetřit. Mě ta první půjčka opravdu poučila. :-D

10 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 5. ledna 2012 v 15:42 | Reagovat

Neustálé půjčování je cesta do pekel. Můžu si půjčit, ale s rozmyslem a mít neustále nějakou rezervu. Průšvih je, když se k tomu přihodí něco mimořádného.  My jsme si před mnoha lety vzali úvěr na auto. Manželovi napsali větší příjem, aby jsme dostali větší úvěr. Tím pádem nám  peníze každý měsíc vycházely jen tak tak. Kdyby nás nepodporovali rodiče, nevím jak bychom vyžili. Navíc jsme museli dát do zástavy dům.   Manžel jel se synem do Rakouska, zapomněl se pojistit a skončil v nemocnici. 2x ho operovali a nebýt našeho dobrého známého, přišli bychom úplně o všechno a skončili asi někde pod mostem. Od té doby si dávám hodně veliký pozor, na co a kolik si mohu půjčit. ;-)

11 adaluter adaluter | Web | 6. ledna 2012 v 13:48 | Reagovat

Z půjček mám ohromný respekt, tak velký, že bych moc váhala jestli je vážně životně nutné si nějakou vzít. Manžel byl jiného názoru, jen mi to zapoměl říct. Nevzal si sice půjčku na auto, nebo zájezd, ale na výpomoc své rodině doma, na Kubě, nicméně výsledek je stejný, já jsem teď ta, kdo čeká co bude dál. A hodně se bojí, co bude dál. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama