Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Den bez proudu

4. října 2011 v 17:26 | Kerria |  Napsáno životem
Hlášení obecního rozhlasu: "Z důvodů plánované opravy elektrického vedení bude dne … od 8 do 16 hod. v naší obci přerušena dodávka elektrické energie."

Mnozí jste zažili, mnozí, ačkoliv jste nezažili, si to dovedete představit. I já si to dokázala představit a poměrně dobře se připravila, přesto jsem byla překvapená, jak moc je elektřina součástí našeho života.


Večer před
Výpadek proudu pro nás především znamená, že jsme bez vody. Máme vlastní studnu a čerpadlo - pochopitelně na elektřinu. Takže jsem umyla všechny kbelíky (celkem 4) a naplnila je vodou. Mizerných 40 litrů. Jako druhou věc jsem se postarala, aby se umylo nádobí - povinnost dcery a ani v tak vyjímečné situaci to za ni neudělám, zvlášť když se na to právě dnes po obědě vykašlala.
Nic víc dnes netřeba. Bude den, tedy není třeba se starat o světlo, i když baterky, svíčky a sirky máme doma stále v zásobě. A naštěstí je léto, takže není třeba si ani dělat starosti s topením - máme kotel jak na plyn tak na pevná paliva, ale bohužel součástí rozvodu tepla je i čerpadlo (pochopitelně elektrické), které zajišťuje, aby voda v trubkách cirkulovala.
Vlastně zapomněla jsem na jednu maličkost. Ještě jsem natáhla budíka na 7 hodin. Normálně nás Honzík budí asi v 7:15, ale co kdyby náhodou zrovna zítra zaspal.

7 hod. ráno
Budík řve. Ačkoliv je to jen o pár minut dříve, než jsme zvyklí vstávat, vůbec se mi z postele nechce. Přemůžu se a jdu na záchod a do koupelny. Vrátím se asi za 20 min abych si od manžela převzala již probuzeného Honzíka. Zatímco jej převlékám, manžel jde na záchod, setřít podlahu v kuchyni, jako každý den, a potom do koupelny.

7:30 hod.
Manžel právě v kuchyni setřel včerejší vodou loužičky od Terezky (naše psice, co má pár dní do porodu, takže celou noc nevydrží), vylil kbelík do záchodu a chystal se vykonat svoji potřebu. Já s Honzíkem na klíně si sedám k PC v ložnici. Manželovi večer přišly nějaké dokumenty, které potřebuje vytisknout - večer už se mi nechtělo tiskárnou rušit Honzíkův spánek. PC ani nestihne najet, když proud vypadne. Je to tady! O ½ hodiny dřív, než hlásili. Rychle běžím za manželem a volám: "Nesplachuj!" Pozdě. Nádržka WC odebírá naši poslední vodu ze zásobníku darlinku. Zůstalo nám na jediné spláchnutí. Podlaha v kuchyni je špinavá, manžel nestihl ranní hygienu a Bára ještě nevstala z postele.
Z jednoho kbelíku nalévám manželovi vodu do umyvadla, aby se mohl aspoň trošku opláchnout. Taky mu naberu do hrnečku na zuby. Myšlenku na to, že tím, co v kýblu zbylo, setřu tu zatracenou podlahu, zavrhuji. Musíme šetřit, Honzík se dnes v kuchyni batolit nebude.
Jdu připravit snídani. Vodu na čaj pro manžela, mléko pro mě a Honzíka musím ohřát na sporáku - normálně používám varnou konvici a mikrovlnku. Přestože vím, že proud nejde, zcela automaticky spínám jiskru a ještě se divím, že se nic neděje. Nebude to dnes naposledy. S pocitem naprosté debility vytahuju ze skříňky nad sporákem sirky.

8 hod.
Sedíme u stolu a snídáme. Bára vstává a prochází kolem nás do koupelny. Vysvětlím jí, že nemá splachovat, pokud nepůjde na velkou a že si má na umytí nalít trochu vody do umyvadla - jinak by nejspíš byla schopná umýt se rovnou v kýblu. Manžel dojedl, vzal jeden kýbl s vodou a šel se postarat o náš zvěřinec. ½ našich zásob vody je pryč.

9 hod.
Nudím se. Doma je hrobové ticho, nefunguje rádio, ani televize, o PC ani nemluvím. Dcera je někde venku, Honzík si spokojeně hraje v obýváku na koberci. Já sedím na gauči a sleduju ho. Normálně touto dobou dělávám spoustu věcí, ale nějak mě nenapadá nic, co se dá dělat bez proudu a bez vody. Už jsem aspoň zametla kuchyň a naskládala hrníčky do myčky, ale co dál? Číst se mi nechce, na to nemám s Honzíkem dost klidu. Beru misku a jdeme s Honzíkem do zahrady na maliny. Aspoň udělám marmeládu. To, že nejde robot, takže je nepropasíruju, mi dojde až ve chvíli, kdy se vrátíme.

10 hod.
Dopoledne se neskutečně vleče. Honzík je otravný. Je zvyklý, že se pořád něco děje a dnes se nudí.
Odskočím si na WC. Celou dobu si opakuju: "Nesmíš spláchnout." Přesto, jakmile vstanu automaticky zmáčknu knoflík. "Seš blbá!" nadávám v duchu sama sobě a uvědomím si, jak bych za to asi seřvala Báru. Teď, pokud bude nutné spláchnout, budeme muset použít naše zásoby.
Pouštím se do vaření. V rychlosti reviduju původní plán: Těstoviny s italskou omáčkou. Nestihla jsem si totiž ráno nachystat vodu na jejich uvaření a teď přemýšlím, jestli si můžu dovolit vyplýtvat tolik z našich zásob. Rýže s něčím nepřipadá v úvahu, na propláchnutí by byl potřeba snad celý kýbl. Brambory by možná šly, ale taky se musí oprat. Radši nebudu riskovat, těstoviny se zdají být nejlepším řešením. A nějaká zeleninová polévka. Plus trochu vody v umyvadle na oplachování rukou během vaření a další kýbl je pryč. Zůstalo nám jen 10 litrů vody.
Během vaření mi nálada klesla až na nulu. Cítím se jako naprostý idiot. Nedovedete si představit, kolikrát jsem za tu chvíli sepnula jiskru, kolikrát jsem se pokusila pustit vodu ať už na opláchnutí rukou, zeleniny nebo nějakého nádobí. A dokonce jsem se párkrát pokusila rozsvítit nad sporákem a zapnout digestoř.

11 hod.
Před chvílí manžel přinesl poštu. Mezi letáky na elektrospotřebiče (dnes působí jako výsměch) je i oznámení o uložení doporučeného dopisu. Napřed na to nechápavě hledím a divím se, jak je to možné, když jsme s manželem oba doma. Pak si uvědomím, že nefunguje zvonek. A na okno v kuchyni se pošťačka nejspíš nedoklepala, protože jsme byli s Honzíkem v obýváku. Manžel mě požádal, jestli bych nemohla zůstat v kuchyni. Má prý přijít stolař poměřit si skříňku a dohodli se, že zaklepe na okno. Sedím tedy v kuchyni s Honzíkem na klíně a snažím se ho zabavit. Zběžně prohlídnu letáky a postupně je dávám Honzíkovi k prozkoumání. Naštěstí málokdy si strká věci do pusy. Na chvíli se zabaví jejich trháním na cimpr-campr. Dívám se na Terezku a myslím si, jaké máme štěstí, že se nerozhodla rodit právě dnes. Kromě toho, že nefunguje vyhřívaná podložka pro štěňátka, si vůbec nedovedu představit ten úklid a následnou hygienu mě i manžela.
Přišla tchýňka s kastrůlkama. Potřebuje si ohřát oběd - má elektrický sporák. Už včera jsem jí říkala, že má přijít na oběd k nám, ale odmítla to s tím, že už má navařeno. Strčím jí Honzíka, abych jí to tedy mohla ohřát. Když tchýňka vypadne, chci jít s Honzíkem do obýváku, ale vzpomenu si na stolaře a tak zůstáváme v kuchyni. Konečně je tady. Vezme míry a dohodneme se, co a jak.

Poledne
Mám hlad. Dávám vařit špagety a přihřívám polévku. Dívám se na mobil, kolik je vlastně hodin. Před chvílí bylo poledne. Jak to, že manžel ještě nepřišel na oběd? Aha, uvědomím si, chodí jak zvoní na kostele. Dnes nezvoní, protože nejde proud. Stlumím sporák a jdeme ho s Honzíkem zavolat. Taky se diví, že už je oběd, když ještě nezvonili. I Bára se řídí podle zvonu. Beru mobil, abych jí zavolala, ale buď je mimo signál, nebo si ho včera zapomněla nabít.

13 hod.
Bára přišla z venku a ptá se, jak si má ohřát oběd, když nejde mikrovlnka. Použít sporák ji nenapadne. Skládám nádobí do myčky, nasypu prášek a nakážu dceři, aby, až dojí, uklidila talíře do myčky a až pustí proud, aby ji zapnula.
Oblékám si plavky, vezmu všechno potřebné vč. Honzíka a jedeme na zahradu. Taky potřebujeme chvíli na vzduch! Mrknu na bazén a zhnuseně se zašklíbím. Nejde filtrace. Hladina i dno jsou plné nejrůznějšího hmyzu - normálně to všechno vcucne skimer. Zabavím Honzíka na dece, vezmu síťku a jdu na lov. Když skončím, jsem mokrá (=zpocená) jako bych právě z toho bazénu vylezla.

14 hod.
Na zahradu přišla dcera. Prý už jde proud, ale ona zapomněla, jak se zapíná myčka - to má skoro 18 let. Poprosím ji, aby minutku počkala u Honzíka a jdu zapnout filtraci. Její tiché šumění působí jako balzám na duši. Tak jsme to všechno zvládli i bez proudu!

(k tématu týdne: Život bez elektřiny)

Vzhledem k tématu jsem si dovolila zrecyklovat jeden prastarý článek z počátků mého blogování, kdy se návštěvnost blogu pohybovala někde kolem 3 omylem zbloudivších lidiček denně. Všem, kteří jej náhodou už četli se tímto omlouvám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Simonne.Black Simonne.Black | Web | 4. října 2011 v 17:42 | Reagovat

neviem či by som to zvládla popravde...

2 Dendomačiatko Dendomačiatko | Web | 4. října 2011 v 17:47 | Reagovat

Zaujímavý deň a tému si poňala skvele ;) U nás keď nastane výpadok tak to nejak neriešim, veď bez telky sa dá žiť a ak to nie je dlhodobé, je to v poriadku.

3 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 4. října 2011 v 18:04 | Reagovat

Člověk už je na elektřinu tak zvyklý, že už je bez ní úplně zmatený. Myslím tím, že má už tolik navyklých věcí spojených s elektřinou, že jakmile nejde, najednou je úplně dezorientovaný a divý se, co že se to děje...
Ale hlavně, že jste to v pořádku zvládli! :-) Zvládnout to jde, ale chvilku trvá, než si na tu změnu člověk zvykne... 8-)

4 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 4. října 2011 v 22:09 | Reagovat

Výbornej článek! Přesně takhle idiotsky se chovám i já. Nejde proud a tudíž nejde počítač. Při vstupu na toaletu rozsvítím a až pak si uvědomím, že to nepomůže. Když už se bez počítače nudím, jdu si pustit televizi. Je to strašný zjištění, ale i pár hodin bez elektřiny nás dokáže rozhodit asi všechny.

5 punerank punerank | E-mail | Web | 4. října 2011 v 23:32 | Reagovat

paráda, prostě paráda - i přes tu frustraci! úplně jsem se do toho vžívala.
co bych se navrčela, že se nenabíjí mobily, měnila bych snad i prodlužovačky.
mě totiž světýlka nevarujou, když se nerozsvítí, nenapadlo by mě jednoduše, že ten proud nejde.
člověk ví, že je bez proudu a přitom do mozku se to jaksi nezavede:)))
Moooc pěkně se to četlo!

6 signoraa signoraa | Web | 4. října 2011 v 23:47 | Reagovat

Báječně se mi to četlo a jen jsem si vzpoměla, jak u nás minulé pondělí netekla voda. A to jsem byla jen bez vody, proud šel. :-D Je zvláštní, jak jsme si všichni zvykli na veškeré civilizační vymoženosti a jak už si nedokážeme představit život bez nich.

7 Malkiel Malkiel | Web | 5. října 2011 v 2:04 | Reagovat

Nutkání splachovat na záchodě je zcela automatický proces. Znám to zejména ze situací, kdy třeba náhle kvůli havárii netekla voda. I přes důrazná upozornění vždy první osoba spláchla. A bylo úplně jedno, kdo tam šel první. Ostatní potom už mačkali jen prázdný splachovač. Nakonec jsem to vždy řešil tak, že jsem odmontoval páčku splachovače. Pokud jsem to ovšem stihnul. Často se na netekoucí vodu totiž přišlo právě až tím spláchnutím.
Naopak mám potom vždy divný pocit, když jsem na chatě a odcházím z kadibudky bez splachování a zhasínání. Vždy mám takový pocit, jako kdyby to vyprázdnění nebylo úplné. :D

8 Malkiel Malkiel | Web | 5. října 2011 v 2:09 | Reagovat

[4]: To mně se stávají ještě pitomější věci. Například jdu z auta domů a jako pitomec namířím dálkové ovládání od auta na vchodové dveře od baráku v domnění, že se tím odemknou. :D

9 Janinka Janinka | Web | 5. října 2011 v 11:40 | Reagovat

Parádní článek, myslím, že to "idiotské" chování, kdy víš, že nesmíš, a stejně to automaticky uděláš, v sobě máme tak nějak zakódované. I když vím, že proud nejde, stejně se budu snažit zapnout tu varnou konvici nebo světlo v předsíni... :D

10 Kerria Kerria | Web | 5. října 2011 v 20:35 | Reagovat

Děkuji za milé komentáře.

11 Jana Jana | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 13:52 | Reagovat

Bez proudu si nemůžu dát svou oblíbenou sprchu :( Nebo mě napadlo, že při svíčkách by to mohlo být i romantické http://www.wellmall.cz/Koupelny/sprchove-dvere/oteviraci-sprchove-dvere-wellmall/11740-VITORIA-80-Hopa-Sprchove-dvere-do-niky

12 Jody Jody | E-mail | Web | 1. května 2016 v 23:43 | Reagovat

Hey, that's the grtsaete! So with ll this brain power AWHFY?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama