Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Říjen 2011

Kiša pade

30. října 2011 v 17:37 | Kerria |  Na téma týdne
Nebo bych to taky mohla nazvat "Patálie s Kišou", protože Kiša mi občas dělá těžkou hlavu a nedá spát. Jenže tento název už byl použit jiným blogerem a tak zůstanu u pracovního.

Když jsem začínala pátrat po předcích, tak jsem si vytyčila za cíl postupně zmapovat rody svých prarodičů. Původní záměr byl, že napřed udělám rod svého otce a jeho otce (mého dědečka), potom rod své maminky a jejího tatínka (mého druhého dědečka) a až s tím budu hotová, vrhnu se na rody obou svých babiček zatím v blíže neurčeném pořadí. Jenže mezitím došlo k postupné digitalizaci archivů a to tak, že pokaždé zdigitalizují něco jiného. Díky tomu přeskakuji z jednoho rodu na druhý, právě podle toho, co se zrovna objevilo nového na netu.
A tady vlastně začínají moje patálie s Kišou. Jedna z mých babiček byla totiž rozená Kišová. Tahle babička byla také jediná z mých prarodičů, která se dožila doby, kdy jsem svému koníčku propadla. Měla jsem tedy možnost ji pořádně vyzpovídat dříve než si své vzpomínky odnesla na věčnost.

Vyzbrojená vzpomínkami, fotografiemi i dokumenty od své babičky jsem se pohroužila do virtuálních archivů a začala pátrat po historii tohoto rodu s poněkud zvláštním jménem. Jenže ouha, objevila jsem jen svého pradědečka Františka Kišu, jehož doklady jsem už měla od své babičky, a potom všech 6 jeho sourozenců. Dál se však stopa ztrácí. František Kiša, narozen 1898 ve Snovídkách je synem Františka Kiši domkaře z Nechvalína údajně narozeného 1863 v Bohuslavicích u Kyjova, a vnukem Kašpara Kiši taktéž domkaře z Nechvalína. To je vše, co se mi podařilo vypátrat. V matrikách Snovídek a Nechvalína nejsou žádné další záznamy o nějakých Kišech. Matriky Bohuslavic jsou sice na Kiše bohaté, ale ani jeden záznam nepatří Františku synu Kašpara Kiši a nejsou v nich ani žádné další děti Kašpara Kiši. Patálie č. 1! Ale ještě je šance ji překonat prostudováním sčítacích operátů Nechvalína a Bohuslavic.

Od babičky vím, že můj pradědeček Kiša se účastnil První světové války, kde upadl do zajetí a poté vstoupil do italské legie. Tady nastává patálie č. 2. Stále nějak nemůžu dohledat informace o životě prostých R-U vojáků, legionářů a vůbec jak probíhala válka na italské frontě. No, musím to zkoušet pořád znovu a znovu. Snad se jednou na netu něco objeví nebo konečně vyjde nějaká kniha.

Třetí patálii se mi podařilo během letošních prázdnin rozlousknout. Tedy já osobně na tom rozlousknutí nemám nejmenší podíl. Informace ke mě přišla zcela sama a nečekaně. K rodopisnému bádání patří také rozluštit původ a význam rodového příjmení. V případě Kiši jsem dlouho tápala. Až v létě jsem dostala e-meil od svého vzdáleného příbuzného - Kiši (mojí babičky bratrance vnuk). Náhodou narazil na mé rodopisné stránky a prozradil, že v jejich rodině se traduje, že předkové přišli ze Srbska v důsledku nějakých tamních rebelií. Původ jména je tedy srbský a znamená DÉŠŤ. V souvislosti s těmito novými informacemi mě napadá otázka, zda si předkové jméno přivezli sebou už ze srbska, nebo je dostali až zde, když jako znavení poutníci hledali úkryt před deštěm. To však zřejmě zůstane už navždy tajemstvím.
Kiša znamená déšť.

(k tématu týdne: Déšť)

Prší - Neprší - Sviní

29. října 2011 v 17:13 | Kerria |  Na téma týdne
Kdo jste četli můj včerejší článek, tak už víte, co to obnáší žít v dešťovém stínu. Ale abyste mi tolik nezáviděli, tak to naše nepršení není až zas tak idylické, jak se na první pohled může zdát.

Dešťový stín

28. října 2011 v 22:00 | Kerria |  Na téma týdne
Počasí v naší zemi vždy neodpovídá předpovědím meteorologů. Jsou oblasti, kde je vyšší výskyt dešťových přeháněk než jinde a naopak oblasti s menším množstvím srážek. O některých takových místech, kde méně prší se pak říká, že leží v "dešťovém stínu".

Co mají společného lentilky a déšť?

27. října 2011 v 15:42 | Kerria |  Na téma týdne
Že to nevíte? Tak to asi nemáte doma malé dítě.

Nad zlato

9. října 2011 v 16:38 | Kerria |  Na téma týdne
Zůstat bez elektřiny je nepříjemné. Ale nějakou dobu se tak dá žít. Přežijeme jednodenní výpadek proudu. Sice jsme takoví trošku zpitomnělí, palicujeme se od ničeho k ničemu a nevíme co dělat, ale větší následky to na nás nezanechá. Jsem přesvědčená, že bychom bez proudu přežili i pár dní, ostatně někteří to občas zkouší na chatách, chalupách nebo pod stanem. I když ani v jednom z těch případů nejsme bez proudu úplně doslova. Ačkoliv sami nemáme elektřinu k dispozici, stále ještě si můžeme užívat věcí, které bychom neměli, kdyby elektřina skutečně nebyla.

Kde to je? Zámecké nádvoří

5. října 2011 v 17:00 | Kerria |  Kde to je?
Místo, které vám dnes prostřednictvím této rubriky představuji, mám spojeno se svým dětstvím a hlavně obdobím prázdnin, kdy jsem nedaleko pravidelně jezdívala na tábor. Tenkrát byl zámek šedivý a oprýskaný a připomínal spíš dávno opuštěné skladiště. Při nedávné návštěvě tohoto městyse, vlastně od roku 1994 už města, jsem byla velmi příjemně překvapená změnou, která se s touto budovou udála.

Den bez proudu

4. října 2011 v 17:26 | Kerria |  Napsáno životem
Hlášení obecního rozhlasu: "Z důvodů plánované opravy elektrického vedení bude dne … od 8 do 16 hod. v naší obci přerušena dodávka elektrické energie."

Mnozí jste zažili, mnozí, ačkoliv jste nezažili, si to dovedete představit. I já si to dokázala představit a poměrně dobře se připravila, přesto jsem byla překvapená, jak moc je elektřina součástí našeho života.