Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Květen 2011

Foto týdne 39 - opět na TT

29. května 2011 v 17:00 | Kerria |  Foto týdne
Budoucnost máš ve svých rukou...

(k tématu týdne: Budoucnost)

Nabízím přivýdělek

26. května 2011 v 8:28 | Kerria |  Peníze
Už se vám někdy stalo, že jste potkali někoho, kdo vás požádal o pár odpovědí do nějakého dotazníku? Za každý vyplněný dotazník má dotyčný nějakou provizi, zatímco vy za své odpovědi nedostanete vůbec nic. To však vždy neplatí. Existuje firma, která za vyplněný dotazník zaplatí přímo vám - dotazovaným.

Kde to je? - Soukromý park

25. května 2011 v 20:00 | Kerria |  Kde to je?
Ani minulá hádanka nezůstala bez odpovědi. Na obrázku byl opuštěný čedičový lom mezi Železným Brodem, Pelechovem a Smrčím. Blahopřeji ke znalostem Signoře a Malkielovi.

Foto týdne 38 - Žlutý kýč

22. května 2011 v 20:20 | Kerria |  Foto týdne
Venkovská krajina se halí do žlutého hávu, ostatně jako každý rok touto dobou. Ač se to někomu může zdát kýčovité, mně se to líbí. Nikdy neodolám a fotím jak o život. Jednu z mnoha fotografií vám teď přináším.



Kde to je? Čedičové píšťaly

18. května 2011 v 17:00 | Kerria |  Kde to je?
Myslela jsem, že minulou hádanku uhodne snad každý. Jako Brněnské rodačce mi to přišlo až příliš lehké. Ale zřejmě nejsou všichni odkojení "vasrůvkou z Šrajbecu" jak se říká u nás v Brně (= vodou z Pisárek) a tak byla tentokrát jen jediná správná odpověď od Vallie, blahopřeji. Upřesním, že kříž se nachází v parku Kapucínské zahrady, pod Petrovem.

Foto týdne 37 - Pajda

15. května 2011 v 17:30 | Kerria |  Foto týdne
Nedávno se mě Edith ptala, jak se má naše kočena. Nejen pro ni a její kluky tu tedy dnes mám další fotku naší Pajdy. Původně jsem si myslela, že chromá nožička pro ni bude dost velkým handicapem, ale zdá se, že je to bojovnice. Na stromy jsem ji sice zatím lézt neviděla, ale na plot se nějak vyškrábe, dokonce to občas vypadá, že je to její oblíbené místo. Líhává tam totiž docela často.


Debilem snadno a rychle

14. května 2011 v 17:57 | Kerria |  Svět blogu
Aneb návod, jak z virtuální pře vyjít vítězně a zároveň z vašeho protivníka udělat debila.

Okradli mě

12. května 2011 v 21:29 | Kerria |  Svět blogu
Internet je místo, kde vás mohou poměrně snadno okrást. Právě jsem se o tom sama přesvědčila. Už skoro dva měsíce vedu v Autorském klubu rubriku Fotíme na téma týdne. Účast sice není nijak závratná, ale to jsem nikdy neměla v plánu. Řekněte sami, bavilo by vás prohlížet si stovku podobných fotografíí? Mě teda ne.

Kde to je? Kamenný kříž

11. května 2011 v 17:00 | Kerria |  Kde to je?
Minulý týden jsem marodila, takže jsem moc na blog nepsala. Vlastně jsem napsala jen do pravidelných rubrik. Bohužel mi opravdu nebylo moc dobře a tak jsem zapomněla skrýt komentáře a odpověď na hádanku byla tím pádem prozrazena příliš brzy. Fotografie byla pořízena v Kroměříži v místě, kterému se říká Octárna.

Moje města

9. května 2011 v 21:58 | Kerria |  Na téma týdne
Sice vždycky říkám, že každý může psát na každé téma týdne, ale tentokrát je to téma skutečně diskriminační. Co máme psát my z vesnice? Když žádné svoje město nemáme, my máme svoji vesnici! Moje město... Které je moje město?

Foto týdne 36 - Námluvy

8. května 2011 v 18:00 | Kerria |  Foto týdne
Tohle není jen fotka týdne, ale měsíce, roku, mého života... Ještě nikdy jsem neměla tu čest vidět páva s rozevřeným ocasem. Bohužel je také jediná, kterou jsem pořídila, protože Honzík právě v té chvíli nutně potřeboval čůrat. Než skončil, slepice odběhla na druhou stranu paloučku a páv, nemaje se komu předvádět, ocas zase sklapl.



Kde to je? - Lunety

4. května 2011 v 17:00 | Kerria |  Kde to je?
Ani minulá hádanka nezůstala bez odpovědi. Malkiel, Signoraa a Mauron správně poznali (nebo vygooglili), že vyobrazená socha stojí v zámeckém parku v Loučné nad Desnou.


Foto týdne 35 - Jmenovkyně

1. května 2011 v 17:44 | Kerria |  Foto týdne
Tento týden se s vámi podělím o obrázek svojí jmenovkyně. Tedy spíš je to obráceně, protože ona své jméno nosí podstatně déle a já si je jen vypůjčila pro svoji virtuální identitu.

Tento keř jsem vždycky velmi obdivovala a přála si jej mít na své zahrádce. Bohužel jsem neznala jeho název a tak to trvalo dost dlouho, než jsem se k němu dopracovala. Až v jednom skutečně kvalitním zahradnictví byli prodavači profíci a keř poznali jen podle mého dost neohrabaného popisu. Tak jsem si před pár lety konečně hrdě odnášela proutek a zasadila ho na čestné místo vedle naší pergoly.

Kerria Japonica
alias
Zákula Japonská