Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Realita nebo iluze

3. března 2011 v 16:11 | Kerria |  Na téma týdne
Žijeme ve světě iluzí a klamů. Každý z nás, bez vyjímky. Iluze a realita se prolínají, těžko je rozlišit od sebe. Občas považujeme iluzi za realitu a jindy zase realitu za iluzi. Když ztratíme iluzi, obvykle to bolí. Ale po nějaké době jsme za to osudu vděční, protože konečně známe realitu. Ale je to skutečně realita? Není to jen další iluze?


Realita... Co je to realita? Je to naše vnímání života a světa kolem. Každý ji vnímáme jinak: Optimisté a pesimisté, věřící a ateisté, pravičáci a levičáci... Ale také třebas rodiče a děti, muži a ženy... Každý vnímá realitu jinak. Ale znovu se ptám: Je to skutečně realita?

Realisté asi teď řeknou, že realita je někde uprostřed. Opravdu? Víte to jistě? Nežijete jen ve velké iluzi vlastní dokonalé reality?

Znáte Matrix? K tomu filmu mám ambivalentí vztah. Nikdy se nemůžu rozhodnout jestli se mi líbí nebo nelíbí. Na jednu stranu mi to připadá jako příšerná zhovadilost. Ale na tu druhou... Co když je to poselství někoho, kdo zná skutečnou realitu tohoto světa? Co když skutečně žijeme ve virtuální iluzi Matrixu?

Co vidíte na obrázku? Je to realita nebo jen iluze?
Autor obrázku: Charles Alan Gilbert

(k tématu týdne: Ztráta iluzí)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dee-nissa dee-nissa | Web | 3. března 2011 v 16:32 | Reagovat

Moc krásný článek, strašně se ti povedl. Je to k zamyšlení. :)

2 Jitt Jitt | Web | 3. března 2011 v 19:11 | Reagovat

Řekla bych, že každý máme svoji vlastní realitu, protože každý vnímá svět okolo jinak a podle jiných měřítek, než ostatní, díky zkušenostem, které za svůj život nasbíral ...

Nicméně srovnání s Matrixem je skutečně ... hmm ... děsivé.
(Představa že mi z krku čouhá dlouhý kus kovu a někdo mé tělo degradoval na prostou baterku se mi vuuubec nelíbí :D (vtip))

Pěkné zamyšlení :)

3 mauron mauron | 3. března 2011 v 19:45 | Reagovat

Jitt. Proč je ta představa matrixu děsivá? Pro vnímání sebe sama není důležité, kde je naše tělo, ale to kde je naše vědomí. Zažíváme to dnes a denně. Když koukáme na film nebo se začteme do napínavé knížky, taky se naše vědomí odpoutá od těla a žije příběh jinde. Když sníte krásný sen tak jste ráno dokonce naštvaná, že jste se už musela probudit. Přitom podstatná část vašeho vědomí byla mimo kontakt s veškerými smysly a prožívala si zcela nezávislý příběh. Pokud byste v tom snu prostě pokračovala a neprobudila se, vašemu vědomí by to vůbec nevadilo. Pokud tomu vědomí nabídnete jiné smyslové podněty, tak je prostě přijme. Podstatná část vědomí je paměť. Pokud ztratíte paměť, ztratíte sebe sama. Aby bylo vědomí spokojeno a udrželo si konzistenci, musí všechny smyslové podněty odpovídat tomu co už v paměti má. Nemůžete mu tedy najednou předhodit úplně jiný svět. To by byl tak velký konflikt se zkušenostmi uloženými v paměti, že by ten šok prostě nezvládlo. Pokud by ale ten snový svět nebyl v rozporu s tím co už uloženo v paměti má, bude šlapat spokojeně dál jako by se nechumelilo. Nakonec tohle je sen singularistů, kteří věří že se dožijí doby, kdy půjde jejich vědomí - tedy paměť plus struktura mozku a v něm běžící procesy nahrát a simulovat v počítači. Tedy, že se stanou prakticky nesmrtelnými.
Tak to vidíte, je spousta lidí, kteří po tom matrixu přímo touží. Vlastně člověk dokonale chápe jednoho z těch lidkých hrdinů v tom filmu, který se do matrixu dobrovolně vrátil, když mu slíbili, že ten jeho "život" bude skvělý a nic z opravdové reality si nebude pamatovat. Ta samotná byla totiž tak šíleně bezútěšná, že ten náhradní sen byl pro toho člověka vysvobozením.

4 Kerria Kerria | Web | 3. března 2011 v 20:09 | Reagovat

[2]: Každou iluzi vnímáme nejprve jako realitu. Teprve když o ni přijdeme zjistíme, že to byla iluze. Ale to co si vytvoříme potom může být jen další iluze o kterou můžeme časem zase přijít.

V Matrixu je spousta věcí k zamyšlení. Akorát se ztrácejí v poměrně přiblblém příběhu.

5 Jitt Jitt | Web | 3. března 2011 v 20:21 | Reagovat

[3]: To je zajímavý názor.

Osobně, kdybych měla na výběr, dala bych přednost realitě, minimálně tomu, ji poznat, abych se pak mohla sama rozhodnout, co skutečně chci.

On rozdíl mezi sněním/čtením knížky/sledováním zajímavého filmu a nevědomostí, lépe řečeno, záměrnou přeměnou iluze na realitu, je podle mně velký rozdíl.
Ráda sním, ráda se nechám unést příběhem, ráda si představuju, co bych asi dělala, kdybych byla na místě hlavního hrdiny (nebo padoucha, podle toho, kdo má zrovna mé sympatie), ale pořád vím, že to není a nikdy nebude realita, ono odpoutání, o kterém mluvíte, nikdy není a nebude 100%.

Můžu věřit, že dokážu létat, vylézt na vysokou budovu a věřit, skočit dolů a věřit. Ale těsně před dopadem mi stejně chtě nechtě dojde, že to byla jen iluze ...

Je to debata čistě teoretická, ale mezi Vaším a mým nazorem je myslím rozdíl především v tom, že já beru věc z pohledu, řekněme, vlastních pocitů, toho, zda by se mi něco líbilo nebo nelíbilo, kdežto Vy se zaměřujete na funkční stránku věci, tzv zda by to tělu "došlo" nebo "nedošlo" co se děje nebo neděje okolo.

Jeden můj kamarád má na svém profilu krásnou větu. Nevím kdo je jejím autorem, ale krásně kontrastuje se snem singularistů, o nichž mluvíte.

"Lidé touží po nesmrtelnosti a přitom nevědí, co mají dělat v neděli odpoledne, když prší."

6 Jitt Jitt | Web | 3. března 2011 v 20:27 | Reagovat

[4]: Kouzlo žití spočívá možná právě v tom věčném hledání té "pravé" reality .. :)

Možná bych se na Matrix měla podívat znovu a pokusit se vidět některé věci v jiných souvislostech ... děkuju za tip :)

7 Kittanya Kittanya | Web | 3. března 2011 v 23:56 | Reagovat

Nejsmutnější je podle mě, že iluzi ztratí děti. Pokud děti ztrácejí iluze, předčasně stárnou a stávají se pseudodětmi. Dětství je bezesporu nejšťastnější a nejbohatší část života. Co když tuto část života daný človíček ztratí? Jaké iluze pak bude mít? A jak se začlení do reality?

Když iluzi ztratí dospělí, neochudí se tak, jak děti. Dospělí totiž žijí v jedné velké iluzi, že jsou v jiné životní dimenzi než děti. Realita je však pro všechny stejná.

8 Janinka Janinka | Web | 4. března 2011 v 9:16 | Reagovat

Vůbec bych se nedivila, kdyby celá naše planeta byla jedna velká iluze. Nejen v Matrixu je spousta věcí k zamyšlení, pokud někdo neviděl Truman Show, vřele doporučuji.

9 mauron mauron | 4. března 2011 v 13:13 | Reagovat

Souhlasím. To hledání té opravdové, úplné reality je to nejúžasnější. Ona prostě jakoby nemá konec. Asi jako analogová gramofonová deska, kterou můžeme zvětšovat jak chceme a pořád tam jsou nové audio informace. Narozdíl od CDčka, kde je ten limit přesně definovaný kódováním digitálního signálu. Za těmi vypálenými jedničkami a nulami už žádná další zvuková informace prostě nebude.

S tou nesmrtelností taky souhlasím. Ona je totiž úplně stejně na nic jako smrtelnost. Až ta virtuální společnost vědomí v počítačích jednou opravdu bude existovat, nebude to žádná selanka, ale nekonečný boj o suroviny, energie a moc mezi těmi nesmrtelnými s cílem toho co mi v přístupu k těm surovinám zavazí prostě vypnout.

10 Arcana Arcana | Web | 8. března 2011 v 13:48 | Reagovat

Při prvních dvou větách mi okamžitě naskočilo ,,Žijeme ve světě, kde je reálné i zdánlivě nemožné. Realita na sebe bere podobu fikce..." :D
Lebka/slečna u zrcadla mi to také připomněla, malíř byl skutečně umělec.

Nejjednodušší a občas i nejlepší je realitu a fikci neřešit. Dokud nepodlehnu iluzi že když mě porazí auto nic se mi nestane, budu v pohodě :-D

11 Mami Mami | Web | 9. března 2011 v 13:28 | Reagovat

[7]: Přesně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama