Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Malé ohlédnutí

13. září 2010 v 18:59 | Kerria |  Napsáno životem
Ráda bych vás postupně seznámila s našimi zvířátky. Ale než k tomu dojde, dovolte mi malé ohlednutí zpět.


Manžel pochází z vesnice a od malička tedy byl obklopen nejrůznější havětí. Těžko říct, nakolik byl ovlivněn prostředím, ale zvířata se mu stala smyslem života. Jeho dráha chovatele započala, když mu bylo 16 let. Tehdy se vrhl na chov ušlechtilých králíků. Prý míval kolem stovky ušáků, ale jen málokterý z nich skončil na pekáči. Místo toho si cestovali po světě a sbírali tituly na všemožných výstavách. Po několika letech manžela zasáhl první atak pylové alergie, především pyly trav. S tímto problémem bylo nemožné zajistit králíčkům dostatek potravy (senoseč spadá do období kvetení trav) a milí ušáci museli pryč. Na jejich konkrétní osud jsem se raději neptala.

Ale manžel by nejspíš bez zvířátka nedokázal být. Býložravci nepřipadali v úvahu a tak zkusil psy. A rovnou se pustil do dobrmanů. Na tuto etapu svého života velmi rád vzpomíná a tak, ačkoliv jsem je nezažila, znám všechny jeho psy i příhody.

Přišla revoluce a hned za ní restituce. Manželovi svitla naděje, že by si mohl dovolit splnit svůj dávný sen - vlastního koně. Alergie se už mnoho let neprojevila, tak proč ne. Vyběhal všechno, co bylo třeba, aby mu v restituci vrátili pozemky i živý a mrtvý inventář. Něco z toho dostal v naturálilích, zbytek mu proplatili. Manžel prodal všechno, co se mu nehodilo a peníze investoval do vybudování ranče a nákupu koně.

Nevzdal se však ani dobrmanů. Jenže... Nelze sedět na dvou židlích naráz. Brzy si uvědomil, že obojí nezvládne a musel se tedy rozhodnout. Vybral si koně. Časem se kolem něj utvořila skupinka nadšenců, kteří byli ochotní si lekci ježdění odpracovat. Tak si manžel mohl dovolit pořídit více koní i chovat hříbata.

Když jsme spolu začali chodit, na jedné z prvních schůzek mi vyprávěl, že až jednou bude příliš starý na práci kolem koní. Vrátí se zase ke psům. Tentokrát ale k nějakým malým. Tehdy ještě věřil, že má před sebou mnoho let v sedle. Netušil, že má před sebou poslední rok kovboje. Alergie se vrátila. Udeřila nečekaně a tak silně, že jsem volala záchranku s obavou, že jsou to jeho poslední okamžiky. Bylo rozhodnuto, koně musí pryč. Tohle bylo asi nejtěžší rozhodnutí v jeho životě. Nikdy jsem ho neviděla tak sklíčeného, skoro jako by mu někdo umřel. Když se z té ztráty trošku vzpamatoval, koupil si první pár chovných pejsků. Ale o těch zase příště.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nihil-sub-sole-novi nihil-sub-sole-novi | Web | 13. září 2010 v 20:20 | Reagovat

alergia vie nepríjemne skrížiť plány...

2 Gandelion Gandelion | Web | 14. září 2010 v 8:28 | Reagovat

To mě mrzí, že takovéhle sny nevyšly :-( Hlavně, jestli vyšly ty další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama