Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Krmení malého Upírka

11. srpna 2010 v 11:47 | Kerria |  Napsáno životem
O kojení toho bylo napsáno a řečeno už mraky. Zřejmě i to, o čem chci psát, není pro mnohé z vás žádnou novinkou, ale pro mě to byla dost zvláštní zkušenost. V době kojení dostalo dítko příhodnou přezdívku: Upírek.


Pro začátek: Mám dvě děti, obě jsem kojila - starší zcela bez problémů 2 měsíce, mlíka jsem měla snad pro celý jesle, ale přišly nějaký rodinný problémy a já takřka ze dne na den o mlíko přišla.
Teď mám chlapečka, Kojila jsem ho téměř přesně 9 měsíců. Po skončení mě napadlo zrekapitulovat svoje kojící období, protože to pro mě nebylo vždycky snadné.

Vezmu to od začátku. Byla jsem rozhodnutá kojit a vlastně si ani nepřipouštěla, že by to třeba nemuselo jít. Vždyť u staršího bylo mlíka nadbytek, ani jsem nevěděla, co s ním. A to jsem ani nebyla tolik informovaná, jako dnes.

Jenže: po narození miminka - Upírka se mi dlouho laktace nechtěla spustit. Jsem vděčná za těch pár dní v porodnici, protože jsem je takřka výhradně strávila kojením a skutečně si nedovedu představit, jak bych stíhala ještě něco dalšího (např. něco si uvařit). Střídala jsem pravý, levý a chvíli pochovat, aby si prsa taky odpočinula. A to pořád dokola až do večera, kdy jsem si hladového Upírka nechala dokrmit UM, abychom se já i spolubydlící maminka alespoň pár hodin vyspaly. Dodnes nemůžu pochopit, že jsem z toho neměla žádný problém s prsy. Ani po návratu domů to nebylo lepší. Skoro celé dny jsem kojila a navečer dokrmovala. Ještěže mám tak báječného muže! To trvalo dalších asi 10 dní, z nichž jsem si každý říkala, že to byl skutečně poslední pokus.

Patnáctý den po porodu se stal zázrak a mléko se konečně objevilo. Byla jsem ráda, že jsem to nevzdala. Ne kvůli tomu, že bych přikládala kojení nějakou magickou moc. U nás to byla ryze praktická záležitost. Kojení je totiž nejlevnější. Při představě, kolik stojí UM a kolik toho takové mimino spotřebuje… Nejsme sice žádní chudáci, ale ty peníze by nám někde prostě chyběly.

Konečně jsem tedy kojila. Mlíčka sice nebylo mnoho, ale Upírkovi zřejmě stačilo. Přiznám se, nikdy jsem u kojení nezažívala žádné zvláštní pocity, jak píšou některé matky. Někdy to byly krásné chvíle plné mazlení a lásky, jindy zase jen otravná povinnost nakrmit hladové dítě - jsem přesvědčená, že stejně bych to cítila i při krmení z flašky. Prostě, když zapracovala únava a představa hromady práce tak jsem vážně neměla náladu. A unavená jsem byla. Jakoby spolu s mlékem ze mě vysával všechnu energii - Upírek. Taky jsem za ty 4 měsíce, kdy jsem jen kojila zhubla asi 12 kg ačkoliv jsem jedla dvojnásobné množství než obvykle a stále jsem měla pocit hladu a únavy. Chuť na sladké mě téměř neopouštěla. Bohužel čokoláda způsobovala miminku koliku, takže tenhle zdroj energie jsem si zakázala a hledala jiné alternativy: Snídaně 2 chleby s marmeládou, po obědě kompot, odpoledne ke svačině 2-3 chleby s medem večer k televizi čerstvé nebo sušené ovoce nebo kompot. Za čtyři měsíce jsem snědla 10 litrů marmelády a 5 litrů medu - to jsem snad nesnědla za celý svůj dosavadní život.

Moje radost z kojení netrvala dlouho. V 8 týdnu se dostavila první laktační krize. Upírek už tehdy byl zvyklý jen na prso a do pusinky odmítal cokoliv jiného vzít. Babičky nemohly pochopit, proč mu nedávám dudlík a obviňovali mě z jakéhosi módního nápadu vychovat dítě bez dudlíku. Aby daly pokoj, názorně jsem jim předvedla reakci mého miminka na dudlík - záchvat vzteku a ještě větší pláč. Ale zpět k té krizi. Dopoledne mlíčka tak akorát, ale odpoledne ho postupně ubývalo - zřejmě nedostatkem odpočinku. Intervaly kojení se zkracovaly až k večernímu, kdy jsem kojila 15 min. jedno prso, 15 min. druhé a 15-20 minut chování, aby se malý nevyčerpával pláčem. Tak stále dokola asi 3 hodiny. Teprve pak měl Upírek dost a usnul. Já šla spát s ním, abych nabrala sil na další den. Spal asi 6 hodin v kuse. Někdo se mi snažil vnutit, že neplakal hlady, nýbrž že to byla ta podvečerní kolika. Nebyla, koliku jsme měli vyřešenou. Náš Upírek měl navíc tu vlastnost, že pokud neměl hlad tak do pusinky nevzal vůbec nic, a to doslova. Někdo se možná pozastaví nad tím, proč jsem ho tedy večer nepřikrmila UM. Zkoušela jsem, ale nešlo to. Upírek byl závislák a do pusy nevzal nic než prso - rozpoznal i tu hadičku, kterou jsem mu to chtěla podat spolu s prsem.

Krize trvala asi týden a pak se zase všechno upravilo a mlíčko najednou stačilo. Všechno bylo v pohodě až do další krize v 16 týdnu. Říkala jsem si, že je zvláštní, že mi krize přichází skoro přesně každý osmý týden (a skutečně to v tomto trendu dále pokračovalo). Tentokrát spolu s ubýváním mléka během dne nastal problém i s nočním kojení. Poté, co Upírek po poslední večerní dávce usnul, vydržel spát jen asi 2 hodiny a znovu se dožadoval jídla. Po jednom - dvou kojení opět mléko nestačilo, a následoval neúspěšný boj s UM završený mou rezignací a kojením dle potřeby až do rána a celý další den. Další den jsem se tedy rozhodla, že večerní kojení jenom 1x z obou prsou a dám hned UM. Naivně jsem se domnívala, že pokud bude mít Upírek hlad, tak si to nakonec vezme. Bojovali jsme asi do půlnoci - tedy skoro 6 hodin v kuse. Upírek stále plakal, ale UM odmítal a bylo úplně jedno, jakým způsobem jsem se mu ji snažila podat. Vždycky se po nějaké chvíli unavil a usnul, ale jen na pár minut (max. 30) kdy nabral sílu k dalšímu pláči a souboji se mnou a UM. O půlnoci jsem to vzdala a při dalším probuzení mu dala prso - tedy obě. Za celých těch 6 hodin, ubylo z připravené dávky jen 10 ml, a vzhledem k mokrým skvrnkám všude okolo si nedělám iluze, kde to mlíčko skončilo. Vzdala jsem to a už jsem to s UM nezkoušela. Po dvou nocích, kdy jsem skoro vůbec nespala, bylo rozhodnuto. Upírek UM nechce, takže musím zkusit něco jiného a jediné co se nabízelo byly příkrmy. Do ukončení 4 měsíce mu sice zbývaly ještě nějaké dny (asi 4-5), ale tak dlouho nespat bych fakt nevydržela. Navíc jsem si uvědomovala, že i s příkrmy bude ještě pár nocí podobných těm předchozím, protože taky bude pár dní trvat, než si Upírek na novou stravu zvykne.

V 16. Týdnu tedy Upírek poprvé ochutnal něco jiného než mléko, a to kašičku navečer. Lžičku pochopitelně také odmítal, ale když jsem si do kaše namočila prst a strčila mu ho do pusinky docela slušně ho olízal. Dala jsem mu pár soust, další den o trošku víc a pak ještě víc. Po několika dnech jsem znovu vyzkoušela lžičku a tentokrát proti ní už neprotestoval. Za pár dní už krásně baštil. V noci se sice stále budil na kojení v 2-hodinových intervalech, ale aspoň že mezitím spal. Ono i ta tvorba mléka se pravděpodobně upravila, ale kdo mohl na začátku krize vědět, jak dlouho to potrvá a jestli se to vůbec upraví, že?

Když už tedy zvládl kašičku, začali jsme i zeleninové polívčičky a po nějaké době jsme přidali i ovoce. V 6-ti měsících měl malý už tři nemléčná jídla denně. Také od té doby co začal jíst i příkrmy, já přestala být stále tak unavená a vyčerpaná, taky jsem přestala mít chutě na sladké, ale bohužel jsem taky nabrala zpátky těch svých 12 kg.

Mezi 5. A 6. Měsícem (asi ve 24 týdnu) přišla další laktační krize. Tentokrát jsem musela mít něco extra. Upírek prostě z ničeho nic odmítal jedno prso. Bylo zcela lhostejné v jaké poloze jsem kojila, v kterou hodinu - prostě se přisál, dvakrát popotáhl a zase se s řevem pustil. Když jsem mu nabídla druhé prso, sál bez problémů. Bylo mi to divné, zkusila jsem si prso před kojením důkladně umýt, ale nepomohlo to. Zkoušela jsem různé polohy zcela zbytečně. Upírek se odmítal k prsu přisát. Bezradně jsem tedy zavolala laktační poradkyni, ale ani ta mi neporadila, s podobným problémem se nikdy nesetkala, ani žádná z ostatních sester v porodnici. Začala jsem odstříkávat a zpočátku se to snažila malýmu nabídnout, ale stejně neúspěšně jako předtím UM. S těžkým srdcem jsem tedy tu trošku vylívala do kanálu a kojila jen z jednoho prsu. Stále jsem Upírkovi nabízela i ten nechtěný prs a asi po týdnu ho zase vzal na milost a začal z něj znovu pít. Teprve v ten moment jsem si uvědomila, že se to celé období odmítání kryje s mými prvními poporodními měsíčky. Že by to mělo nějakou souvislost? Nikde jsem o tom nic nenašla, jen moje sestřenice mi kdysi říkala, že jakmile dostala poprvé měsíčky, přestala kojit, protože miminku v té době zřejmě mlíčko nechutnalo a špatně se přisávalo (ovšem tomu už bylo 13 měsíců). Není však bez zajímavosti, že při dalších menzes se u nás už žádné podobné problémy nevyskytly, tak vážně nevím.

Za dalších 8 týdnů (tedy v 32. Týdnu) přišla další krize, tentokrát však nebyla laktační, ale zoubková, což spolu tak trochu souvisí. Prořezávaly se nám zoubky, takže Upírek byl neklidný, špatně se přisával a při sání kousal (první 2 zoubky se mu prořezaly celkem bez problémů). Prsa jsem měla dokousaná do krve a každé kojení pro mě bylo utrpením. V tu chvíli jsem litovala, že jsem to kojení hned po příjezdu z porodnice nevzdala a nenaučila malýho rovnou na flašku. Vážně jsem přemýšlela o odstavení, jen mě nenapadalo, jak to udělat. Už přes měsíc jsem mrňouska učila pít čaj a jiné tekutiny, a zatím stále bezúspěšně. Nechtěl ani flašku s dudlíkem, ani hrneček s pítkem. Lžičku bral, ale zase to neuměl v pusince zpracovat a teklo mu to všude - po napití se musel celý převléknout. Jak mám tedy vyměnit MM za UM? Jakmile však byly zoubky venku, bylo po problému a vesele jsem kojila dál.

Na začátku 9. měsíce jsem kojila už jen ráno a večer. Jak tedy vypadal jídelníček mého 9-timěsíčního dítka? Nad ránem MM po kterém ještě mrňousek spal. K snídani chleba s máslem nakrájený na malé kostičky, pak oběd maso-zeleninová polívka, k svačince jogurt nebo nějaký jiný mléčný výrobek, v podvečer kousek ovoce, večer kaše a těsně před spaním MM. Taky už se konečně naučil pít z hrnečku s pítkem, takže během dne začal dostávat na žízeň čaj, nebo čistou vodu. Pokud mu porce nestačí, nebo dostane hlad mezi jednotlivými jídly dorazím ho několika kostičkami rohlíku. Vím, že některé maminky nedávají lepek co nejdéle to jde, ale když můžou miminkovské kaše obsahovat lepek, tak snad až tolik nevadí. Alespoň u nás. Taky, od doby, co se naučil pít, spával celou noc.

No a jak a proč vlastně jsem přestala v 9. Měsíci kojit? Především, neplánovala jsem to. Honzíkovi se začal měnit režim, a to tak, že spaní 3x denně se mu zredukovalo na dvě. To znamená, že také večerní spaní se mu trošku posunulo a to večerní kojení prostě začal zaspávat. No a najednou mu ráno mlíčko nestačilo, pořád z polospánku plakal a tak jsem mu udělala do flašky UM. A on po 9-ti měsících soubojů, jenom otevřel pusinku a pil a pil… Neuvěřitelné! Další den už jsem mu udělala UM rovnou a když jsem porovnala vypité množství s tím, co vypil předešlý den, zjistila jsem, že z obou prsou dohromady vytáhl slabých 50 ml. Podle mě, už to nemělo cenu zkoušet. Možná bych se zase rozkojila, ale já spíš očekávala, že brzo začne zaspávat i to ranní kojení (tedy krmení z flašky) a pak už bude pít mléko jen k snídani. V tom jsem měla nakonec pravdu.

(k tématu týdne: Upíři)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mami Mami | Web | 11. srpna 2010 v 11:57 | Reagovat

Zajímavé pojetí tématu týdne. Honzík je rozkošný, sametový.

Já jsem nemohla skoro vůbec kojit, jen odsávat, protože holky byly nedonošený na JIP, pak jsme jim dávali Nutrilon HA, snad to nejlepší hned po mateřském mléku. Je to škoda, mockrát jsem to oplakala, ale co se dá dělat. Jsou zdravé a snad i dorostou.

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 11. srpna 2010 v 14:51 | Reagovat

Hruza, ale jsem na tom hur. Prvniho syna jsem kojila do dvou a pul let. Do roka a pul furt. Mliko se mi udrzelo i pres jeho desetidenni pobyt na Jipu. Od roka a pul mel alespon rezim jednou za noc a 4x pres den. Od dvou let to bylo jednou v noci a dvakrat pres den. Doktori se smali, ze bude chodit misto na pivo ke mne na mliko. Myslela jsem si, ze to bylo nejhorsi dite skrz kojeni :-) a zavidela mamam, ktere mi vypravely,jak se jejich dite v osmem mesici odstavilo. Ouha. Prisel druhy syn a je mu pres roka  pul. Donedavna jsem kojila kazdou hodinu a pul v noci ve dne. Ted jsem ho donutila pochopit, ze jen az kolem seste rano. Pochopil po nekolika upornych nocich. Vzbudi se v sest a pok hned v pul sedme a pak kdyz se definitvne probudi. Takze zase trikrat. Pres den 4x. Doktorum uz to ani nerikam. Obcas mam chut zavolat na krizovou linku Laktacni ligy! Samozrejme flasku si nevzal ani jeden. At ziji upiri :-)

3 Malkiel Malkiel | 11. srpna 2010 v 16:59 | Reagovat

Hehe, vidím, že se tady má inspirace tématem o dětských upírech úspěšně rozvíji stejně jako na blogu Mami. :D K tématu kojení bohužel nemohu nic poznamenat, neboť nejsem k této činnosti náležitě fyziologicky vybaven. ;-) Toto téma je mi známo pouze z druhé strany, z té tatínkovské. ;-)  :D Je to podobné jako s tím vtipem o vláčcích. Obojí je určeno pro děti, ale hrají si s tím tatínkové. :D

4 kerria kerria | Web | 11. srpna 2010 v 21:07 | Reagovat

[1]: Někdy to jde, jindy ne. Naštěstí už nám děti nemusí umírat na psotník z kozího mlíka.

[2]: Nejsem odborník, ale v tvém případě je možné, že dítě cítí tvůj neklid a tak se skrz mléko snaží dostat k tobě blíž.

[3]: Ješito, ješito.... Dětští upíři jsou vděčné téma. Proč tedy nenapsat. Ještě zvažuju jak zvěčnit i Báru jako upíra, ale chybí mi inspirace. Jsou prázdniny a tak pro změnu vysává babičku. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama