Na reklamy nereaguju, okamžitě je mažu a pisatele blokuju!

Jak se dorozumívá miminko

25. července 2010 v 17:36 | Kerria |  Děti
Většina matek to asi zná z vlastní zkušenosti. Ale ty, které narození děťátka teprve čeká, mohou být plné obav, jak rozpoznají, co vlastně jejich děťátko chce.

Prvním dorozumívacím prostředkem miminka je pochopitelně pláč. Protože mám naprostý hudební hluch (v autě dokonce neslyším, že převodovka řve a měla bych přeřadit), strašně jsem se bála, že nebudu schopná rozlišit jednotlivé druhy pláče svého miminka. Naštěstí dětský pláč není jen o intonaci. Miminko k němu přidává i další projevy: když pláče a smrdí - chce přebalit; když pláče a otvírá pusinku - chce nakojit (přisaje se k čemukoliv - dokonce se mu podařilo sát i tatínkovu bradavku); když pláče a kroutí se - má bolení bříška - koliku; když pláče a zjevně nic nechce , ale zázračně se uklidní v náručí - chce společnost nebo spát….

Velmi brzy (asi na konci šestinedělí) se k pláči přidá další projev komunikace - smích. Miminko začne smíchem reagovat na různé podněty a dává tak najevo svoji spokojenost.

Dalším projevem miminka bývají různá gesta. Jedním z prvních je, že si začne třít očička, když je UNAVENÉ. U našeho miminka se objevilo ve stejné době i další gesto, které značilo, že má HLAD - miminko si strkalo prsty do úst. Jelikož si nikdy nic do úst nestrkalo (dokonce odmítalo i prs, pokud nemělo hlad), tak jsme tenhle signál poměrně snadno dešifrovali. A o nějaký ten týden později gesto - DOST, miminko jazykem odstrkovalo prso (později vyplivovalo jídlo z pusy). Kolem ½ roku potom přibylo další gesto - POCHOVAT - natáhlo ručičky směrem k nám. Zrovna v té době jsem narazila na článek o znakování s miminky. Byla jsem nadšená, zakoupila si knížku a vrhla se na znakování. Bohužel ani po 6-ti měsících moje miminko nezvládlo jediný znak. K těm gestům se přidalo pouze zvednutí rukou ve významu VELIKÝ (ovšem toto gesto Honzík velmi rád užívá při vyprávění pohádky o veliké řepě). Ačkoliv jsem se snažila neustále používat gesta a znaky, Honzík to naprosto ignoroval a raději zkoušel rovnou mluvit.

Kolem 8. Měsíce se objevilo první slovo, které použil (aspoň si myslíme) zcela vědomě. A nebyla to ani máma, ani táta, dokonce ani bába. Jeho první slůvko bylo BÁC, když upustil hračku na zem. Velmi brzy po něm následovala BÁBA a teprve pak MÁMA. I když, přiznám, ty slova v jeho podání zněly poněkud odlišně. Během 10. měsíce zvládl i slabiku TA a slovíčko TÁTA. A o dva týdny později se přidala slabika PA. Začali jsme tedy místo znakování používat cíleně slova, která začínají na tyto slabiky. Tím jsme rozšířili jeho slovní zásobu o spoustu nových výrazů.

V jednom roce uměl 4 slabiky: BA, MA, TA a PA. Ale díky nim jeho verbální projev obsahoval téměř dvě desítky slov a to navzdory všem příručkám, které tvrdí, že dítě kolem jednoho roku nezvládne více než 5 slov - spíš méně. Sice mu nikdo, krom mě a manžela nerozumí, ale to zatím není tak důležité. Příručku o znakování jsme tedy založili do knihovny a vrhli se na opravdové mluvení. Stále jsme hledali nová a nová slůvka, která by naše, teď už vlastně batole, mohlo používat. A měli velkou radost, když nějaké začalo (byť ve své nedokonalé formě) říkat.

Přesto jsme se nakonec ke znakování vrátili. Ale bylo to zcela náhodně a strůjcem všeho byl právě náš  Honzík. Kolem druhých narozenin již jeho potřeba komunikace byla tak velká, že mu jeho zásoba hlásek nestačila. Pravda, řekl snad všechno, ale jelikož zvládl vyslovit cca polovinu hlásek, nebylo možné mu dost dobře porozumět. Slova jako HLAVA, KÁVA, ŠŤÁVA, VSTÁVAT a další zněla v jeho podání úplně stejně. Ale je to chytrý klučík a tak si začal pomáhat posunky. Teprve po nějaké době jsem si uvědomila, že vlastně znakuje, aby nám nechápavým rodičům pomohl porozumět.

A tady narážím na problém. Naše babička nám čas od času vyčítá, že Honzík stále jen žuchle tak, že mu není rozumnět. Prý ho naším přístupem nemotivujeme ke správné artikulaci. Pravda, spousta dětí v jeho věku artikuluje podstatně lépe než on. Ale dokážou také okolí sdělit tolik věcí, jako náš Honzík?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Neriah Neriah | 26. července 2010 v 21:32 | Reagovat

Abych pravdu řekla, začínám se trochu děsit. Mám teď pocit, že svému dítěti nebudu schopná porozumět, díky svému zrakovému postižení neuvidím jeho gesta. Mám na děti ještě hooodně času, ale stejně... Vážně se děsím. Já údajně začala mluvit taky brzo a údajně jsem i dobře artikulovala, asi když jsem nepoužívala gesta, učila jsem se mluvení rychle, nevím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama