Jaká jsou práva rodičů???
2. ledna 2010 v 20:30 | Kerria | DětiKomentáře
Zajímavé, vidět tyhle věci z pohledu rodiče, ale musím říct, že něco z toho bych si nikdy nedovolila. Protože bych za to zřejmě schytala pár facek. Asi dost záleží na výchově.
Docela mě pobavilo to s tou listinou práv a svod + psychické týrání. Netušila jsem, že obyčejné hádky se považují za psychické týrání. Já jsem doma vulgární pouze v případě, když už všechny ty narážky, poučky a hloupé vtípky přesahují míru snesitelnosti.
Máš u nás doma veb kameru, nebo aspoň odposlech? Ach, jak dobře já vím o čem je řeč. A ač jsou normálně všichni proti násilí, dnes mi říkají, že jsem jí měla mlátit, dokud byl čas. Ale ona byla do sedmnáci a půl naprosto v pohodě, skvělá, nebyl důvod vztáhnout na ni ruku a pak nejednou, že je pozdě. Tak co s tím?
Nevím, ale vcelku mi přijde, že tohle je o výchově. Naši na mě praktikovali (a i teď se snaží ) dost volnou výchovu, ale některý meze jsou prostě betonový a stačilo mi jednou od nich narazit hlavou a víckrát jsem se o to nepokoušela. Takže nic z uvedeného bych si asi nedovolila. Teda možná kromě tý hudby... ale i na tu si naši zvykli. Za trest mi pouští dechovky.
[5]: O výchově je to jen částečně. Pokud je dítě ochotné nést následky nebo se podvolit stanovenému trestu, je to dobrý. Ale co může udělat rodič, když dítě všechno ignoruje?
Jak si vynutit, aby dítě umylo nádobí, dodrželo zákaz počítače nebo domácí vězení?
[6]: Dceři bude za pár dní 14...už rok mě deptá "podobnými náladami, lhaním, krádežemi, neposloucháním, nedodržováním času..." a já nevím co s tím... O výchově to moc není. Učím ji dvě hlavní zásady: Nelhat a nekrást a stejně to ignoruje. Včera, na Štědrý den, jsem kvůli ní probrečela dvě hodiny. Nejhorší Štědrý den v životě. A k tomu dva autisty. Super kombinace. Už bere antidepresiva a anxiolytika. Asi bych měla začít taky, nebo skončím v blázinci.
Komentáře jsou uzavřeny.
Víte, můj tchán říkával: O děti se má starat až do smrti. A pak ještě platí : Dokud matka funí, držíme se u ní! Možná dnes, 28. května 2010, tedy téměř 5 měsíců po napsání článečku, to již nevidíte tak černě
Odhaduji, že jste to napsala pod vlivem nějakého silného zážitku s pubertálním potomkem.